Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Jarní obedience závody ve Dvoře Králové n. L. jsou již tradiční akcí, kterou mám u nosu na cvičáku na druhé straně města, a tak jsem tam pochopitelně nemohla chybět. Ostatně zde jsme přede dvěma lety zahájili naši obedience kariéru  a loni zde stanula Mája poprvé v tomto "oboru" na bedně.

Tentokrát šlo však o akci pro otrlé, ba dá se říci velmi otužilé, jedince. Už při předovědi počasí mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a byla jsem na vážkách, zda vůbec vystartujeme. Nicméně, jelikož jsem se nabídla jako pomocník, bylo jasné, že si to vychutnám, a to po oba dva dny. Co si budeme vykládat, počasí nezapřelo apríl a připravilo si pro nás sluníčko, větrno, zataženo, mrholení, déšť, sněžení (to vše ve velmi rychlých sledech) a stupně celsia se také zrovna nepřetrhly... Byli jsme ušetřeni pouze krubobití a bouřky .

Mája a Kamilka se i za této situace sice dostavily na start, ale Mája se po pár minutách rozklepala jako ratlík, takže byla skupinového odložení ušetřena, evakuována do auta a do závodního děje tedy nezasáhla. V autě se nacházela velmi důmyslná čivaví ubikace, sestávající z klece, přes níž byla přehozena silná deka, čivavího spacáku a další deky uvnitř a mezi těmito tepelnými izolanty bylo strategicky umístěno vyhřívátko. Čivavy se pochopitelně nacházely přesně mezi psím spacákem a dekou, tedy v místě, kde se ono vyhřívátko vyskytovalo  a byly tedy se závodní atmosférou plně spokojeny . Já měla na sobě asi pět vrstev a několik ponožek, které bohužel neměly na teplotu mých nohou valný vliv. Ještě štěstí, že jsem měla jako pomocník důvod pořád běhat tam a zpět a zahřívala jsem se tedy pohybem.

Kamilka se svými tukovými zásobami po zimě (trošku se stydíme za 3,2 kg...) a pořádným kožichem startu ušetřena nebyla. Svého úkolu se zhostila klasickým stylem lehce nostalgického a životem nerozhoditelného živočicha (falešná březost v plném proudu), zatímco já jsem se snažila o sto šest, zvednout jí náladu (povětšinou zcela marně). Ale jestli jsem měla z něčeho radost, tak to byl úžasný aport přes překážku, za který Kamča obdržela rekordních 9 bodů . Že bojkotovala pachové rozlišování a vůbec se jí nelíbilo nesení předmětu je tradice, která mne rozhodně nevyvedla z míry. A požadovat v těchto podmínkách rychlé a radostné provedení sedni/lehni ... mňo, jsem realista . Výsledkem bylo slušných 208 bodíků, zkouška na DOBŘE a krásné 8. místo: 

Světe div se, na neděli jsme dokonce byly osloveny, abychom se zúčastnily i soutěže družstev, a to kontrétně, abychom reprezentovali v rámci družstva "Šikulky". Naše premiéra v tomto sranda závodě však nebyla valná. Kvůli Májině rekonvalescenci byla přihlášena do reprezentace Kamilka, která se zcela nepokrytě vyprdla na chůzi u nohy (0 bodou), a reputaci si snažila zachránit heroidským výkonem v ovladatelnosti podle OB1 (8 bodů). Nakonec jsme nebyly poslední, ale předposlední .

I přes tyto podnební nesnáze to byla příjemná a povedená akce a za rok si ji určitě nenecháme ujít. Jen tedy pochopitelně doufám, že to jaro bude za rok kapku jarnější .

No a dobrá zpráva na závěr. Už mám splněno vše, co potřebuji k získání statutu instruktora obedience. Jen vyplnit a poslat žádost .