Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Z obedience závodů jsem měla tak říkajíc bobky už půl roku dopředu, ale nakonec se z toho vyklubal nádherný den. Pravda, v pátek večer jsem zjistila, že nemůžu najít ani jedno ze svých dvou vodítek (co se týče počtu vodítek, jsem vysloveně sociální případ ). Prohrabala a prohledala jsem snad všechno - a nic... Když už mě chytal psotník, nezbylo mi, než zaimprovizovat se šňůrkou od pešku. Nakonec jsem ale vodítka našla, když jsem později v noci věšela prádlo . Byla totiž v pračce, kde skončila zároveň se psíma dekama . Tam mě hledat fakt nenapadlo .

Ráno před sedmou jsem tedy úspěšně zabalila čivavy, svačinu a bagáž, všechno naložila na kolo a vyrazila směr cvičák. Ze začátku mrzlo až praštělo, ale pořadatelé měli naštěstí kapku zpoždění a byli natolik uvážliví, že nás zařadili až do druhé a třetí skupiny, takže jsme měly podmínky vysloveně letní.

Kamilka měla svůj den a cvičila tak, jak to nikdo (včetně mé maličkosti) nečekal a z leknutí nám občas přihlížející i zatleskali . Ve čtvrtek totiž náš trénink totálně ignorovala a vysloveně mi dávala najevo, že si s tím můžu... Samozřejmě, že naše cvičení mělo značné mouchy, ale vzhledem k našemu prvnímu startu, se fakt nebylo zač stydět. Nula bodů jsme schytaly jen za odložení v sedě, jelikož Kamilka si lehla a za vyčuchávání dřívek. Nebyla totiž posekaná tráva a dřívka nebyla prakticky vidět. Ostatně s tou trávou jsme neměly problémy jen my. Spousta pejsků dřívka nebo aporty neviděla. Přeci jen to chtělo posekat.

KAMILKA úspěšně složila zkoušku OB-Z za 214 bodů - byla tedy hodnocena dobře a celkově obsadila 5. místo:

Mája na druhou stranu pojala závody jako rekreaci a cvičením se příliš nenechávala vyrušovat. To bude tím, že ve čtvrtek při tréninku šlapala jako hodinky . Poslední dobou mám totiž vyporozováno, že čím horší trénink před závody, tím lepší závody samotné (v rámci agility to funguje bezpečně). Nu což, však máme spoustu příležitostí ještě před sebou a  závody jsou tu od toho, aby člověk nevycházel z údivu a užil si nějaká ta překvapení . Nulami se nám to jen hemžilo. Že se Máje nelíbilo odložení, to mne nepřekvapilo (v obou případech si stoupla). Ale že si nelehne při odložení za pochodu a neponese aportek, tak to by mne ve snu nenapadlo, jelikož to bývají její nejoblíbenější cviky. Napachované dřívečko chuderka také nenašla, ale poctivě několikrát prohrabala čumáčkem hromádku dříveček a divila se, že tam to správné není .

MÁJA za svých vybojovaných 144,5 bodíků skončila nehodnocená:

Závody mne velmi mile překvapily. Ač se mi to nestává, nebyla jsem vůbec nervózní. Všechno mi bylo vysvětleno, vždycky bylo dost času na přípravu před cvikem i na pochvalu po a hlavně nescházelo špičkové hodnocení na závěr. Rozhodčí měl i příjemný smysl pro humor (v případě Máji jsem byla třeba pochválená za nesení aportu ), který přispíval k celkově pohodové atmosféře. O tom, že jsem zde potkala spoustu starých i nových známých a bezvadně jsme si pokecali, ani nemluvím. Že mnozí z nich skočili na stupních výtězů, se dalo jen čekat .

Holky měly své závodění odbyté před obědem, který jsem do sebe kopla a na rychle zajela vyvenčit domů Ťapku. Ta byla moc hodná, což mě přišlo na jednu celou sušenou makrelu a vařené žebro. Potom už jsem si jen opalovala ksichtík (mám jej teď kapku červený) a sledovala výkony pokročilejších závodníků, které v mnoha případech lze jen závidět. I holkám se odpoledne líbilo, jelikož je co chvíli chytaly tryskové honičky štěstí a "kočkovací" pranice.

Teď už naštěstí všech osm pejsků u mne doma spokojeně chrní a mě nezbývá než doufat, že mne zítra alespoň nechají pořádně vyspat.

Nějaké fotky snad budou později.