Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Můj život s čivavou
 
Kdysi mě kdosi navrhl, že bych měla o čivavách napsat knihu. Zřejmě dotyčného k tomuto výroku pobídly historky na mých webových stránkách, sem tam nepostrádající humoru. Nejsem naštěstí takový šílenec (mám ekonomickou školu), abych se do podobného úkolu vrhla, ale myšlenka, sepsat vtipnou formou, jaký vlastně život s čivavami je, zase nebyla až tak zavrženíhodná.
 
A tak nyní máte tu slavnostní možnost, začíst se do něčeho, co by se dalo považovat za návod k použití čivavy - aneb, co vás čeká a nemine :
 
 
Co čivava, to originál
 
ap1010104.jpgNázev této kapitolky si zapamatujte, protože platí, že na světě neexistují dvě stejné čivavy, a tak i tento článek je jakýmsi „průměrem“, do něhož ten VÁŠ živočich, zapadat vůbec nemusí. To potom bude zřejmě spadat do skupiny výjimek, které potvrzují pravidlo.
 
Ano, existuje standard čivavy (najdete ho konkrétně ZDE), ale to je jen popis ideálního psího těla s výčtem možných vad, který se každých pár let mění, a který si každý rozhodčí exteriéru vykládá kapku jinak. Stačí ale, abyste si zaskočili na nějakou výstavu, nebo čivava sraz a zjistíte, že pojem „čivava“ je velice široký, a to na první pohled očíhnete jen velikost, délku a barvu ap1010070.jpgsrsti. Zkrátka žádné unisono, jako vedle ve výstavním kruhu s černými pudly nebo bernskými salašnickými psy, kde různé jedince rozlišíte maximálně podle majitele na druhé straně vodítka, nečekejte. Čivavky jsou krátkosrsté i dlouhosrsté, černé i bílé a všechno mezi tím (nejčastější uvidíte různé odstíny plavé) a velikostně od benjamínků kolem jednoho kila až po zasloužilé matróny přes tři kila. Standard sice uvádí, že čivava by měla mít maximálně tři kila, ale jak se říká, suchá teorie a zelený strom praxe . Pokud by vás konkrétně zajímalo, jak je to s výškou čivav, tak ty největší mají 23 cm!
 
Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak má správňácká výstavní čivava vyhlížet, jaké jsou pict6282.jpgnejčastější vady u čivav (na téma „zuby pohroma huby“ by se daly psát traktáty a rozčilovat se nad laxním přístupem chovatelů k luxacím čéšek, je házením hrachu na zeď), ani o tom, jak si správně koupit štěně... To by z toho opravdu byla kniha. Tohle by mělo být pojednání o povaze a o praktickém životě s čivavou.
 
V již zmiňovaném standardu se dočtete: „chování, charakter (povaha): mrštný, pozorný, temperamentní a velmi odvážný“. Ano - jistěěě... Ale to je popis osekaný doslova na kost. Asi tak, jako byste popsali obsah bible: „Čekali na Krista, potom ho ukřižovali a pak na to dlouho vzpomínali.“.  Budoucí páníček marně si lámající hlavu nad obrázkovým atlasem psů, se z toho rozhodně mnoho nedozví. Podobně jako v případě barevné škály, totiž existují čivavy bázlivé i přehnaně temperamentní a všechno mezi tím. 
 
Tady je ovšem nutné dodat, že extrémy jako bázlivé a agresivní čivavy, mívají v 99 % na svědomí jejich páníčkové, protože správňácká čivava nepochází z otřesného prostředí množíren, nežije pouze v bytě, aby pak z venkovního prostředí dostala amok a už vůbec nemluvím o tom, jak se k těmto křehkým tvorečkům dokáží někteří páníčkové chovat nezodpovědně, hrubě až surově. A co hůř, kolikrát si to ani neuvědomují.
 
Nepropadejte panice, hned tu povahovou charakteristiku vyjasním.
 
 
Temperamentní, mrštný, pozorný... ale vocaď pocaď
 
Čivavy všeobecně jsou temperamentní, mrštné, pozorné, čilé..., ale po většinu dne se jeví jako p1010008.jpglenošiví povaleči. Často si dovolím tvrdit, že museli být kdysi v minulosti zkřížené s kočkami, protože jak jinak mi vysvětlíte, že čivavy běžně prospí i 18 hodin denně. A to se držím při svých odhadech celkem při zemi. K této činnosti si zásadně vybírají ta nejměkčí a nejteplejší místečka, a pokud je to možné, milují být přitom přikryté, zavrtané do dek nebo alespoň v boudičce. Pokud chcete čivavu vysloveně nadchnout, kupte si v metráži vatelín a na několikrát složený jej položte na zem (ideálně k topení). Garantuji Vám, že čivavy několik dní nezahlédnete. Že tam jsou, zjistíme maximálně podle slastného chrápání.
 
Kdysi jsem četla, že čivavy jsou hodně podobné africkým fenkům, kteří žijí v norách, a proto mají norám podobné prostředí rády.  Něco na tom bude...
 
Rozhodně milují sluníčko. V takovém případě se vyhrabou z dek a přemístí svá tělíčka na prosluněné vyhřáté místečko, i kdyby to měla být ploška o několika decimetrech čtverečních. V takovýchto případech jim nevadí, že leží na holé, tvrdé zemi. Ve vyhřívání mají značnou výdrž. Často jsem je pozorovala, jak se v létě rozvalovaly na dlažbě u bazénku, aby se odtamtud pak odplazily jak dýchavičný sentinel do studeného p1010g027.jpgstínu a jen co je to přehřátí přešlo, šly si na sluníčko znovu .
 
Mají také velmi silně vyvinutý meteroologický čuch. Kam se na ně hrabou rosničky! Je-li venku počasí, že by psa nevyhnal (prší, fouká vítr a je chladno), čivavy odmítají vystrčit čumák z pelíšků (raději si nechají prasknout močový měchýř). Na výzvu „jdeme na výlet“, otevřou maximálně jedno oko a jinak nepohnou ani svalem.
 
Na druhou stranu, je-li venku slunečno, dokáží otravovat už od rána, že by se jako mělo něco podniknout. Je typickým zákonem schválnosti, že je to zrovna obvykle chvíle, kdy to kvůli pracovním povinnostem nejde .
 
Ale abyste si nemysleli, zásadní rozdíly mezi čivavou a kočkou rozhodně jsou. Čivava nemá zasunovací (resp. vysunovací) ostré drápky a nedokáže tedy šplhat po záclonách, drápat gauč, p3200639.jpgzatínat je do vašeho lýtka a tak podobně. Čivava je sice mrštná, ale její akční rádius, co se výšky týče, je cca 50 centimetrů, takže na rozdíl od kočky nebude skákat na stůl, na lustr, na poličky, na parapety, na zábradlí na balkóně a podobně. Dokonce nebude skákat ani na gauč, postel, křeslo a jiné plochy, které budou nad tuho výšku, zejména pokud nebude mít k odrazu neklouzavý podklad. V takovém případě jsou jednoznačně výhodnější plovoucí podlahy nebo dlažba, na rozdíl od odrazově velmi dobře využitelného koberce.
 
Poučka o výškovém akčním radiusu ovšem platí i směrem dolů, a tak chcete-li se vyhnout tragickým úrazům, nedávejte čivavu nikam, kam si sama nevyskočí. Jestliže potřebujeme, aby čivava mohla pohodlně vylézt k nám do postele a zase slézt dolů (zásadoví odpůrci spaní se psy v posteli nechť zavřou na dva řádky oči), musíte jim k posteli přistavit schůdky nebo alespoň pořádného plyšáka (já používám plyšovou želvu). Neocenitelnou výhodu jistě spatříte i v tom, že když tam plyšák (schůdky) je, tak se do postele může a když není... tak to nejde .
 
Nejzásadnější rozdíl oproti kočkám však spočívá v tom, že čivava je vždy ve střehu!
 
 
Štěkám, štěkáš, štěkáme
 
Jak to říci kulantně...? Jestliže vaše čivava neštěká, tak není normální, nebo je nemocná . Jediná výhoda oproti jiným plemenům spočívá v počtu decibelů. Měla jsem možnost p1010063.jpgsrovnávat hlasový výkon s jinými plemeny, a to se opravdu srovnávat nedá. Naštěstí!
 
Nesmíte ovšem podlehnout představě, že čivava štěká jen tak. Jako třeba, že sedí, čučí na měsíc a dělá bengál. To by bylo pod její úroveň! Štěká sice z různých důvodů, ovšem důvody jsou to pádné - tedy alespoň z jejího hlediska.
 
Ve standardu se dovíte, že čivava je určena k použití jako pes společenský. To nepopírám, ovšem autor opomněl dodat: „A HLÍDACÍ“. Možná se právě bavíte myšlenkou, jak čivava ubrání vaši nemovitost před otrlými zloději. Ale alarm také nemá za úkol zloděje zpacifikovat a přesto jej za účelem ochrany (ohlídání) majetku používáme. A přesně takhle funguje čivava.
 
p1010132.jpgJe to alarm, který je ve službě nepřetržitě a pracuje naprosto spolehlivě. Je to alarm velice citlivý, který nevynechá jakékoliv potencionální nebezpečí, ale zároveň inteligentní, schopný rozeznat osoby s povolením vstupu. Čím více čivav máte, tím se zvyšuje samotná odstrašující síla tohoto alarmu a snižuje se jeho chybovost. Čivava bere svůj úkol opravdu vážně. Bezpečně ohlídá vchodové dveře do bytu stejně jako rozlehlejší zahradu či stan. Jako ideální se jeví propojení čivavy /hlásiče/ s velkým psem /trhačem/. Zatímco trhač odpočívá a nemá o ničem ani zdání, hlásič je již na místě a trhače spolehlivě zburcuje. Jakmile se dostaví trhač, hlásič se stahuje a přenechává dokončení úkolu trhači.
 
V případě, že se rozhodnete použít čivavu k ostraze pozemku (tedy vhodnější by bylo napsat, jakmile čivavu vypustíte na pozemek), musíte tento prostor opravdu bezpečně ohradit od země až do výšky cca 50 cm. Jinak vám váš roztomilý alarm s největší pravděpodobností někdo šlohne, jakmile opustí v rámci pronásledování vetřelce střežený prostor!
 
 
Jiná situace ovšem nastává na vycházkách, tedy mimo prostory určené ke střežení. I zde p1010072.jpgzůstává čivava ve střehu a štěkáním upozorňuje na jakékoliv potencionální nebezpečí. Zatím jsem nezaznamenala, že by to dělalo i nějaké jiné plemeno, ale čivava štěkotem neoznámí pouze blížící se jiné psy (s výjimkou čivav), podezřelá vozidla (dětský kočárek nebo trakař), či osoby (zejména osoby v černém, s kapucí, držící v ruce nějaký dlouhý předmět - klacek, pušku nebo srolovaný koberec), ale i na předměty. Čivavy vehementně ohlásí jakýkoliv podezřelý předmět v dosahu - vyhozené pneumatiky, strašidelně vyhlížející pařez, rezavou popelnici, vyhozenou automatickou pračku... Ve velmi krátké době tak budete mít přehled o zakázaných skládkách odpadu v okolí, jaký vám budou závidět i pracovníci technických služeb. Škoda, že se zatím nikdo nepokusil tohoto pracovního nadání u čivav využít.
 
dsc_0247.jpgZ výše uvedeného vyplývá, že čivavy štěkají především preventivně. Jejich štěkání na podezřelé objekty má prověřit jejich reakci na tento podnět. Jestliže příslušný objekt nereaguje a i nadále se přibližuje, pokračují podle stupně nebezpečnosti buď i nadále ve štěkání až na vzdálenost cca 100 cm, nebo umlknout a dále si jej již nevšímají. Pokud se objekt usměje, promluví nebo si dokonce dřepne, okamžitě začnou vrtět ocásky a jdou si pro pohlazení.
 
I při štěkání na jiné osoby se čivava těmto seštěkávaným jeví roztomile a sympaticky a není tedy obvykle nutné se následně omlouvat a utěšovat vylekané děti. Skutečnost, že čivavy připoutáte na vodítko, nebo je vezmete do náručí, nemá na štěkání podstatný vliv (když už, čivava se cítí bezpečněji a přidá na síle a výkonu), pouze tak můžete korigovat vzdálenost, ze které štěká.
 
Nepřeslechnutelným hlasovým projevem čivav je také jejich vytí, ke kterému mají všeobecně talent.
 
 
Chování ve psím kolektivu
 
Samotnou kapitolou je štěkání na jiné psy. Zde je nutné zmínit, že čivava má při setkání s jinými psy dojem, že vyhlíží asi jako kříženec bernardýna s vlkodavem a podle toho se k ostatním psům chová. A tak musíte tohoto pidi psíka neustále hlídat, aby to nepřehnal. p1010130.jpgNaštěstí většina větších psů bere jejich společenské poklesky s nadhledem.  
 
Toto sebevědomé chování však trvá pouze do chvíle, než čivava dospěje k názoru, že již nemá situaci pod kontrolou. Jakmile se větší pes rozhodne, že si ji očichá, nebo ji vyzve ke hře na honěnou, zvolí v závislosti na jeho velikosti (a na tom jak dobře se znají) následující strategie: Buď po dotyčném „vyjede“ (zavrčí, vycení zuby a ožene se), čímž mu dá najevo, že nemá zájem. Nulový zájem mají čivaví holky zejména o čuchání k zadku. Psy, na něž bylo vyjeto, to obvykle neodradí. Tradiční reakcí páníčka dotyčného psa je „Jen ji nechte, však on to potřeboval.“ Eh...
 
Nebo se čivava začne ztuhle tvářit, že tam žádný jiný pes není, avšak je napjatá a ostražitá, připravená přejít okamžitě ke strategii třetí. V takovém případě se brzy ztuhle tváří i páníčkové p1030089.jpgna obou stranách a cítíce klid před bouří, urychleně se rozejdou. V tom lepším případě...
 
Strategie třetí spočívá v prchání se staženým ohonem mezi nohama, přičemž je nutné ječet, jako když tě na nože bere, bez ohlednu na to, že je mezi honícím a honěným metr a půl mezera. V tomto případě dostane vždy za uši honící pes. Honěná čivava je následně chlácholená v náručí a doma dostane za ten šok extra kost navíc.
 
Výše popsané psí střety se však odehrávají především na vycházkách a týkají se psů potkaných a jinak neznámých nebo známých jen od vidění. Setkává-li se čivava s jinými psy běžně (třeba na cvičáku, na výstavě, na závodech, při provozování canisterapie), chová se naprosto neutrálně. Výjimkou jsou pouze situace, kdy jim někdo strká čumák moc blízko k boudičce nebo vůbec leze to jejich prostoru! Umožníte-li čivavě, aby si držela dostatečný odstup, nebude si ostatních psů všímat a bude si od nich držet dištanc.
 
p1150169.jpgSympatické je, že čivavy na dálku poznají, že proti nim jde jiná čivava. A to si dovoluji podotknout, že k jiným plemenům až takovými sympatiemi neoplývají. V tom případě nikdy neštěkají, ale hned se k ní hrnou. S ocásky nahoře začnou předvádět tanečky, poskakovat, všelijak se oňufňávat... těžko říci, co všechno vyvádí, protože to je chvíle, kdy mi páníčkové nad mini provádíme rozmotávací rituál s vodítky. Čivavy si spontánně hrají jen se psy jejich velikosti. Jsou totiž rozumné a vědí, že jinak by si hrál jen ten druhý pes a ony bojovaly o holý život. To platí i v případě psů, kteří jsou sice jejich vzrůstu, ale jsou divocí a na čivaví poměry až přehnaně temperamentní.
 
Pokud už se čivava rozhodne riskovat život, jde většinou o žrádlo (neb k jinému „majetku“ až tak vřelý vztah nemívají). Čivava žije v domnění, že ona může beztrestně lézt do misky všem ostatním psům a krást jim žrádlo, ale žádný jiný pes se k jejím dobrotám nesmí přiblížit, a to ani v případě, že ještě nebyly přiděleny a panička je drží teprve v ruce. V takovém případě čivava bez rozmyslu skočí do obličeje i rotvajlerovi.
 
Z toho nám majitelům čivav plyne jedno poučení: VŽDY VE STŘEHU!
 
 
Jaro, léto, podzim, zima
 
Oblíbenost ročních období není ani tak závislá na teplotě, jak by se na první pohled mohlo p1010016.jpgzdát, ale na množství a skupenství vody. Čivava nesnáší vlhko, mokro, rosu, déšť, mrholení, bahno, sněhovou břečku, kroupy, sníh s deštěm, vodu tekoucí i stojatou, sladkou i slanou. Snesitelný je maximálně sníh, led a sněžení - ovšem jen s mírou a do určitě výšky. Pokud se k tomu všemu ještě přidají nižší teploty, má vysloveně po náladě. Namočená čivava se totiž okamžitě začne klepat zimou .
 
Nejoblíbenějším čivavím obdobím je jaro a brzký podzim, kdy není vedro ani zima a vyskytují se i krásné slunečné dny bez bahna. V horkém létě pak během dne vesměs upadá do líné letargie, což ale není nic zvláštního, protože lidé na tom bývají podobně. Pokud se čivava v létě, kdy se teploty sunou nad 30 °C ve stínu, rozhodne smočit, realizuje toto pouze do výše kotníků. Dobrovolně čivava neplave, ač to kupodivu umí. V případě krize je ochotná si na mělčince do vody maximálně lehnout, ale víc, ani prd. V létě je čivava aktivní především večer a v noci.
 
p1010002x.jpgNa druhou stranu je čivava oproti svým stejně velkým kolegům vysloveně otužilec. V dlouhosrstém případě má pořádný kožich s podsadou a na zimu si tvoří tukovou ochranu. Je-li v permanentním pohybu, snese i nějakou tu slotu bez mrknutí oka. Při troše aklimatizace si dá líbit procházku bez oblečku i uprostřed zimy.  Nicméně nezapře, že je to dáma (případně dendy) a rozhodně nečekejte, že přehlédne kaluž nebo bahnité místo. Pečlivě podobné překážky obejde po suchém místě, a když už je nucena do něčeho takového vkročit, činí tak s řádně zvedanými nožičkami.
 
Čivaví kožíšek je samočistící. Nedrží se v něm jehličí ani smrkové větvičky, nenabaluje se na něj sníh. Nečistota z čivavy postupně opadá a po vycházce obvykle stačí otřít tlapičky nebo p1010051.jpgvodou osprchovat „podvozek“. Zatím jako nejhorší kombinace se ukázal písek s jílem, který ztuhl v plátech natolik, že omezoval čivavu v pohybu a šel jen těžko rozmočit :-) . Čivavy také zásadně nesouhlasí s našimi názory na to, co voní a co ne. Takže mají rozkošnické choutky parfémovat se na chcíplotinách různého stupně rozkladu a v hovnech všech tvarů, velikostí i konzistence. V takovém případě omytí vodou obvykle nestačí. Je třeba nasadit šampón a v případě, že byla použita chcíplá ryba, opakovat mycí proceduru několik dní za sebou.
 
Čivavy milují procházky, a tak obvykle drobné nepohodlí přejdou mlčením. V případě, že je venku chladno a prší (nebo podobné počasí) je nutné nasadit obleček. Obleček musí být p1010019.jpgfunkční a nesmí omezovat čivavičku v pohybu. Z mých zkušeností tak zapomeňte na jakékoliv kombinézky, nebo oblečky i s pouhým náznakem nohaviček. S těmi dosáhnete jen toho, že budete mít z čivavy sochu, nebo robůtka. Nejvíce vyhovujícími jsou modely tipu dečka, jejíž spodní díl je přepásán přes záda (T- střih). V tomto modelu má čivava naprosto volný prostor pro pohyb předních i zadních nožiček a netváří se nakvašeně. I přesto, jakmile sáhnete po oblečku, čivavy obvykle zmizí a nejeví již o vycházku zájem. Je nutné je vytáhnout z boudičky, obléct a vynést ven. Potom teprve se začnou z této aktivity opět radovat. Drobnější a krátkosrsté čivavy jistě často uvítají i přiléhavý svetřík pro chladnější časy.
 
Čivava není panenka na hraní, takže oblékat ji do různých růžových šatiček, župánků, pyžamek, triček apod. je naprostá zhůvěřilost a páníčkové s těmito choutkami by si měli raději pořídit tu panenku!
 
 
Je to pes, ale jenom čivava
 
Čivava je pes, jehož velikost nás nadchává při představě, jak je takový pejsek skladný, nenáročný a že s ním bez problémů budeme moci cestovat. Jsem všemi deseti pro! Dáte-li si záležet na socializaci a výchově, můžete s ním prakticky všude, a to i tam, kde by to jiným image.jpgpsům neprošlo, protože vy nemáte psa, ale jenom čivavu .
 
Čas od času tak s mými čivavami vyrážím do města na nákupy. Né přímo cíleně, ale když už náhodou jdu kolem obchodu s něčím zajímavým a mám je sebou, tak co mám dělat... Osobně si nedovedu představit, že byste si třeba jako já, šli koupit kalhoty a bundu s vlčákem na vodítku, ale s čivavou to určitě jde. Prostě vstoupím, pozdravím, odložím čivavy na místo, kde jim nehrozí zašlápnutí a v obchodě je o zábavu postaráno. Jednak nestojí řeč (bavíme se o psech a nikdo mne nepovažuje za socku, ani když mám na oblečení chlupy), jednak se nenudí ani ostatní čekající zákazníci, než přijdou na řadu (p1010004.jpgobdivují čivavy), prodavačky se usmívají (zubí se na čivavy, eventuelně je obdivují s ostatními zákazníky, jak krásně sedí na místě) a já si během převlékání v kabince trénuju odložení za ztížených podmínek. Takto bez problémů trénujeme na poště, v bance, ve zverimexu, v prodejně ovoce a zeleniny, v pekařství, v masně, v papírnictví, ve veřejné knihovně, v prodejně s dámským prádlem apod.
 
Ani cestování s čivavou není příliš náročné. Nechcete-li se tahat s těžkou plastovou přepravkou (do které se jich vejde i několik najednou), můžete zvolit skládací látkový model, který poslouží stejně dobře ve vlaku i p1250754.jpgv autobuse. Je však obvyklé, že si spolucestující (zejména se to stává ve vlaku) vyžádají otevření této přepravky a s radostí si vaše chlupáče pochovají, aby je pak bez ohledu na to, že nemají košík, nadšeně podrbal i průvodčí. Samozřejmě, že občas narazíte na nerudné prudiče, jimž vadí vše od toho, že dýchám, až po samotnou existenci psů, ale ti se počítají do toho průměrného blbce, který na každý den připadá.
 
Při bivakování s čivavou pod stanem nebo pod širákem, jejich velikost oceníte ještě o to více, že se do jednoho spacáku musíte vejít všichni! Vláčet sebou nějaké pelíšky a podobně, je zhola zbytečné.
 
Pokud jste vysloveně restaurační nebo hospodský typ, je čivava výbornou volbou. Mnohdy si obsluhující personál až při vašem odchodu všimne, že jste sebou měli psa, protože čivavička celou dobu spinkala vedle na dece na židli, nebo na vašem klíně.
 
Jediné místo, kde uraženě prohlašujete, že čivava je pes jako každý jiný, je asi jenom cvičák.
 
 
Sportu zdar a pohybu zvlášť
 
 
I když byste po přečtení první části tohoto pojednání o čivavách mohli nabýt dojmu, že se agilitaci.jpgpřevážné válí a že jsou to tedy líní živočichové, tak tak přesně to není. Ano, čivavy hodně spinkají a umí si to polehávání požitkářsky vychutnávat, ale to jenom akumulují energii. Jakmile nastane chvíle, kdy je třeba se opřít do tlapek, tak dají průchod svému temperamentu a v okamžení je jich všude plno, hýří aktivitou, domáhají se pozornosti, vymýšlí skopičiny, metají kolečka štěstí, štěkají, vrtí ocásky, koulí po vás očičkama, dovádí...
 
Není důvodu, proč nevyužít jejich inteligenci a chuť udělat svému páníčkovi radost i pro opravdové psí sportování. Psovod, který se rozhodne sportovat s čivavami, by se ale měl obrnit trpělivostí, neztrácet nervy, neměl by mít problémy s polohami v hlubokém předklonu a hlavně musí neustále sledovat, kde se jeho img_2743.jpgcvičící pes nachází. Možná, že se nad posledními slovy zarazíte, ale naším mottem není tak zcela náhodou: I malý pes dokáže dělat velké věci, jen si musíte dát pozor, kam šlapete a kam si sedáte :-D
 
Naopak neocenitelnou výhodou při výcviku čivav je, že spoustu cviků můžete trénovat v sedě na koberci uprostřed obýváku. Čivavy se dokážou naučit spousty triků a cviků, jen to chce trpělivost a více času, než u jiných pracovněji šlechtěných plemen. Né až snad, že by byly čivavy až o tolik hloupější, ale jelikož jejich kořistnický pud bývá utlumený, musíte na to jít převážně přes pamlsky a co si budeme vykládat, za chvilku máte nakrmeno. Nicméně i tak občas nevycházím z údivu, kolik toho při své velikosti dokážou img_7855.jpgspořádat, zvláště pokud vyrazíme na nějaké to celodenní tréninkové soustředění.  Cviky, které čivavičkám dost často dělají problémy, jsou cviky s vysláním na dálku. Prostě nechápou, proč by měli od svého páníčka chodit pryč, ale na druhou stranu tuhle vlastnost oceníte právě na vycházkách. Ale co si budeme vykládat, i kdyby vaše čivava uměla „jenom“ sedni, tak u toho bude tak roztomilá, že sklidíte mnohem větší ovace, než kdyby hafan od vedle dělal kotrmelce ;-).
 
Při samotném "profesionálním" psím sportování potom narazíte na několik úskalí. img_0530.jpgNejzákladnějším problémem u venkovních akcí, je počasí. O té vodě už tu byla přeci řeč a jestli si myslíte, že čivavu dokážete rozdovádět tak, že přestane vnímat mokrou trávu a kaluže na cvičišti, tak to jste na velkém omylu. Je až neuvěřitelné, jaké znechucené obličeje dokáží čivavy dělat, s jakým odporem našlapovat, realizovat pouhým naznačením polohu "lehni" či odmítnout vylézt z tunelu, protože v cestě je kaluž... Prostě nemají rády tu zatracenou vodu!  Dalším zajímavým úskalím při venkovním sportování s čivavami je "posekaný" trávník. Zde si musím smočit, že p1010067.jpgpod slovem "posekaný" si majitel čivavy a majitel vlčáka, představuje naprosto jiný trávník a je marné vysvětlovat, že nás ty jitrocelové šlahouny nebo pampelišky ruší, protože mezi nimi musí kličkovat . Naštěstí se to čas od času sejde a mezi dubnem a zářím si párkrát vychutnáme závod v suchu, v teple a na nízké trávě. A vůbec - vo co de? S čivavou nemůžete zklamat, maximálně překvapit.
 
Každopádně největší radost čivavě uděláte výlety a vycházkami. I když je to takový pidi psík, tak je neuvěřitelně vytrvalý a řádně trénované čivavě nedělá problém ani celodenní pochod ani týdenní dobrodružství na čundru, které si užívají jako praví zálesáci. O tom, že nevylítaná čivava trpí nechutenstvím a je bez nálady, nemluvě. Takže žádné sezení doma, ale hezky každý den alespoň na hodinku ven a tempo!
 
Výhodou čivav je, že se drží vypuštěné na volno bez nějaké náročného výcviku svých páníčků, nechytají stopu, neloví zvěř a celkově jsou v tomto směru bezproblémové. Přesto i v nich jsou ještě zbytky loveckých pudů zachovány a s oblibou loví myši, snaží se o lov kosáků a prohání kočky. V případě koček je ale nutné dodat, že honí pouze kočky, které mají natolik slabou povahu, že před nimi utíkají. Kočky, které vydrží sedět na místě a nebo se k tomu ještě naježí a zachrčí, obchází čivavy obloukem a tváří se, že tam žádná kočka není.
 
Psí láska prochází žaludkem
 
Pokud se domníváte, že budete na krmení čivavičky šetřit a že bude celý život spokojeně baštit p1260106.jpgpřidělené granule, tak jste opomněli vzít v úvahu pohled do čivavích očiček. Tihle tvorečkové jsou mistři ve výcviku páníčků všeobecně a nejlépe si to můžeme demonstrovat právě na žrádýlku.
 
Čivavy si vesměs pořizují ženy. To je prostě fakt. A ženy jsou ovládány mateřskými a ochranitelskými pudy. A to je fakt druhý. Tímto dva : nula pro čivavu! Pokud tedy psychicky trpíte, jakmile to malinkaté stvořeníčko nepapá, co jste mu předložila a v okamžení letíte vymyslet něco jiného a chutnějšího (i kdybyste měla jít v devět hodin večer na rychlo uvařit masíčko; a pochybuji, že pro jiné členy domácnosti byste to udělala), potom je to tři : nula pro čivavu. Jste vycvičena
 
Ať už je to tak, nebo jste „tvrďáci“ a vydržíte pravidlo, když to žrát nechceš, tak nežer, domnívám se, že by od nás nebylo fér, předkládat čivavičce jenom granulky. Vždyť je to kdoví čím konzervované, rozemleté, usušené a do vkusných tvarů formované cosi.  Osobně zastávám názor: od všeho trochu a s mírou. Takže moje čivavky dlabou superprémiové granule, sušené, syrové i vařené maso včetně chrupavek a s přiměřeným množstvím kostí (kuřecí křídla, spodní stehýnka, p1010017.jpgkostřičky, srdíčka, žaludky, krky, jatýrka; játra a srdce vepřová; dršky, plíce, vemínko, hovězí srdce, kachní žaludky, kachní i krůtí krky, hovězí oháňku, hovězí žebra na polívku...), mrkev, celer (i řapíkatý), petržel, zelené fazolky, zelený hrášek, těstoviny, rýži, brambory, sýry (tvrdé), tvaroh, jogurt, vejce, ovesné vločky, jablka, banán... a občas i nějakou tu psí konzervu a piškot. Zkrátka a dobře, bude-li vaše čivava v tomto směru zvyklá být všežravec, vyhnete se zažívacím problémům. Pokud však budete krmit jen granulemi a najednou jí dáte maso, tak se z toho zaručeně... ehm.
 
Není bez zajímavosti, že venku považují čivavy za vysoce chutné i věci zcela nechutné. Velkou zábavou pro mé čivavy je lov a následná konzumace lučních koníků a jiného hmyzu. U některých jedinců jsou oblíbené i žížaly, nebo vysušení slimáci na cestě. Ale co si budeme vykládat, člověka naštve, když si uvědomí, jak se hmoždí s jejich správnou výživou, a ony se doslova ládují rezavým hovnem u cesty!
 
 
Sex, plánované rodičovství a takové ty věci
 
 
Ať už máme doma fenku nebo psa, rozhodně se nás otázka rozmnožovacího cyklu dotkne. U fenek nás neminou období hárání, která nenechají klidnými ani psy. Zde si dovoluji p1150181.jpgpoznamenat, že názor, že fenka by měla mít alespoň jednou za život štěňátka je nesmysl, a pokud nehodláte na fence chovat, doporučuje se její kastrace ještě před prvním háráním. Pokud vám některý veterinář tvrdí opak, radila bych vám chodit jinam, protože na vás chce akorát vydělávat (vyšetření fenky, očkování, odčervování a čipování štěňat - super job). A kam se štěňaty budete potom řešit vy...
 
Běžné hárání u čivavy trvá přibližně tři týdny a dá se rozdělit na tři fáze. V první fázi začne psí madam barvit (krvácet), značkovat (aby se o tom všichni psi v okolí dozvěděli), ale psa zatím nechce ani vidět. Ačkoliv ti chodí kolem s očima navrch hlavy, ona se tváří jako zapřisáhlá panna a ani náhodou. Toto je fáze, kdy chovatelé zvažující plánované rodičovství tahají kalendáře a odpočítávají nejvhodnější dny ke krytí, aby si vše stihli domluvit s majitelem psa. Není bez zajímavosti, že zákony schválnosti se právě zde rozjíždějí na plné obrátky. Zatímco při ostatních háráních vše postupuje podle tabulek, jakmile začnete uvažovat o štěněcíp1010047.jpg rodince, začne se fenka jako naschvál hárat o dva měsíce později v nejnevhodnější dobu, hárá skrytě, takže si toho nevšimnete, nebo hárá divně, že váháte, od kdy začít počítat...
 
V druhé fázi se radikálně mění názor fenky na opačné pohlaví. Stává se z ní běhna, která je ochotná jít s každým a klidně i na veřejnosti. To byste zřejmě ještě pochopili, ale výběr jejích partnerů postrádá soudnost. Natáčí se a vysloveně strká tu svoji prcinu před čumák kde jakému opelichanému vořechovi a bez ohledu na technickou fázi věci, jí přijde jako vhodný partner i dobrman. Pánská strana je na tom se soudností bohužel obdobně a i psiska v pokročilém věku, kteří se za normálp1010018.jpgních okolností pohybují krok sun krok, poklusávají okolo s ohonem nahoře. Za těchto okolností je tedy v celku pochopitelné, že čas od času se to prostě neuhlídá a voříšci jsou počati. Obdivuji všechny, kteří chovají zároveň psy i feny!
 
Není bez zajímavosti, že nechtěná těhotenství jdou jako po másle. S plánovaným rodičovstvím je to už kapku komplikovanější - kalamitou na silnicích počínaje a vybráním vhodného krycího psa konče. Že se při krytí občas zapotíte více, jak psí páreček, ani nemluvě.
 
Třetí fáze je opět o tom, že fenka psům šíleně voní, ale nechce je ani vidět.
 
Po této fázi následuje buď klid, březost nebo falešná březost. Druhá a třetí možnost se v počátečním stádiu liší jen velmi mírně. První měsíc břep1010001.jpgzosti se neděje vcelku nic. My nevíme, jestli se to povedlo a fenečka se tváří naprosto běžně, takže nám v našem psychickém rozpoložení zvědavé nedočkavosti rozhodně nepomáhá. V druhém měsíci, kdy už je březost potvrzena, se majitelky domnívají, že okamžitě musí začít tu svoji budoucí maminku co nejlépe krmit, aby měla všechnu potřebnou výživu pro potomstvo v bříšku. V tuto chvíli trpí čivavy pravidelně nechutenstvím a jeví se unavené, čímž dohání své majitelky k šílenství. Vše si obvykle vzájemně vynahradí čtrnáct dní před porodem, kdy psí mamka žere jako zjednaná a mění se v chodící kouli.  Falešná březost se liší jen tím, že fenečka se mění v kouli jen částečně.
 
A potom přijde ta chvilka napětí a máte-li štěstí, jde všechno jako po másle a na svět přijde tlupa malinkatých, slepých, ale mlíčka chtivých čivavátek. První měsíc je to strašně roztomilé, protože máma čivava všechno obstará, nakrmí, očistí, zahřeje. Jak se ale blíží konec druhého měsíce, toužíme my i máadsc_0022.jpgma čivava stále více po tom, přidělit ty upírky někomu jinému, komu by čivavy mohly zpestřovat život stejně jako nám.
 
V případě falešné březosti simulují fence štěňata plyšáci (v případě krize a silné falešky klidně i dřevěné aporty). Fenka má mlíko a tváří se tak mateřsky, že po dvou měsících máte chuť ji zaškrtit a svato svatě si slibujete, že příště už jí ty štěňata dopřejete, abyste od ní měli pokoj.
 
Sexuální aktivitu čivav však nelze odbýt pouze pojednáním o hárání, březosti a porodu. To bychom to trošku odflákli. Jelikož je tato aktivita pro obě pohlaví (a to si dovolím zdůraznit, protože se nám někteří domnívají, že fenky sex nezajímá) velice příjemná, rádi se jí věnují během celého roku. Pro tyto účely je vhodné pořídit vaší čivavě tzv. sexuální trenažér. Velmi dobře se osvědčily trenažéry z plyše ve tvaru želvičky nebo berušky. Nicméně fantazii se meze nekladou, a to ani páníčkům ani psům - v krajní nouzi poslouží dobře i deka, polštářek, ruka, noha nebo kolega pes. Osobně si myslím, že není vhodné pejsky za tuto aktivitu trestat. Ostatně dávají nám tím mimo jiné najevo, že se cítí zdraví, při plné síle a v bezva náladě .
 
Děkuji vám všem za pozornost.