Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

AKTUALITKY Z NOVÝCH DOMOVŮ

 Všem páníčkům děkujeme za vstřícnost a předem varujeme, že všechny zaslané materiály, hned zveřejníme

 

COOKIE

  

29.12.2012p1090956.jpg

První hlášení od páníčků z nového domova :
"Cookie se po třech dnech už jakž takž rozkoukala. Vzhledem k dispozicím našeho domu se seznámila už se třemi různými místnostmi. Šlo to, přes počáteční nejistotu, docela dobře. Podnikala čím dál větší poznávací výpravy a dneska to má skoro všechno prozkoumané. První noc ani nepípla, další noc a včera trošku kvílela, ale vždycky jen chvíli. Osvědčila se nám nylonová ohrádka, nemůže, když u p1100243.jpgní nejsme, nekontrolovaně šmejdit a je v bezpečí. Na záchod chodí spořádaně na plínku. Papá dobře. Dáváme jí 3x denně granule, smetánek a konzervičku. A za odměnu kousíček nějaké dobrůtky. Po jídle (obzvlášť po večeři) nastane příval energie a Kukí skáče jako blecha."

Dostala jsem také několik vtipných foteček, jak Kukí trávila štědrý den a jak si poradila se svým dárečkem. Tak alespoň jednu musím zveřejnit.

 

30.3.2013img_0113.jpg

 

Kukí dnes slaví půlroční narozeniny, tak Vám posíláme pár fotek. Je strašně milá, hodná, prostě senzační.Váží 2,250 kg a teď jí zrovna padají zoubky, ale snáší to statečně. Moc Vám za ni děkujeme a přejeme hezké velikonoce!img_5318.jpg

 

img_5330.jpg

 

 



 

 

 

 

 

 

 

CRISPY

22.2.2013

img_0101.jpgKryšpínek sdílí svůj domov s boxerem, který o svého čivavího kamaráda přišel, a tak jsme všichni byli napnutí, jak to s jejich soužitím dopadne. Posuďte sami:

 

"Cesta byla moooc dlouhá a hustě sněžilo.. malinkej chviličku plakal (až jsem na chvilku ukápla slzičku, že jsem ho tak bezcitně odtrhla od sourozenců), ale po chvíli usnul a spinkal celou cestu. Přijeli jsme domů v pozdních hodinách a i po tom všem měl hroznou chuť prozkoumat alespoň jednu místnost . První dvě noci jsme nechali pejsky odděleně a jen k sobě čuchali, ale musim říct, že jsem až byla překvapená, jak strašně rychle si tu zvyknul. Třetí den už s velkym spinkali spolu , takže aklimatizace super!

 

img_0127.jpgDále hned při příchodu dostal nové jméno..Mě se prostě k těm čivavám tak moc líbí . Je to tedy Rambo! A opravdu se všim všudy. Když přijde něco neobvyklého, chvilku se schováváme za paničku, ale po chvilince se to jde chlapsky prozkoumat. A byl moc šikovný, slyšel na něj cca po týdnu.

 

 

Dlouho jsme čekali na kuličku až byly nakonec naše modlitby vyslyšeny a kulička nám sestoupila . Jsme tedy už opravdu opravdový chlapy . Fontanelka pomalu zarůstá a snad zaroste celá.

 

takhle-mi-oba--as-spinka---v-pra--ci...jpgCo se týče čistotnosti, tak pár týdnů bez problémů, ale pak nám začal zlobit a čůral kde chtěl. Pak se to zas srovnalo, ale máme obtíže udržet moč, takže když se s někým vítá, tak učůrává. Takže to teď děláme tak, že při příchodu jdem na plínku a pak teprve vítat . Po celkovém naočkování jsme zkusili při teplejších dnech chodit ven. Předcházeli tomu dny kostýmních zkoušek na kabátek . Obleček i vodítko hravě zvládl.

 

img_0130.jpgA teď už z toho plyšového pejska vyrostl pořádný vazoun s 2,5 kilama, který zkrotil nejen paničku, ale i drsného boxera . Je to vážně vtipný, když se díváte na čivavu, která se přetahuje s několikanásobně větším psem o hračku a neskutečně se u toho ten malej vzteká a velkej jen na něj nevěřícně kouká... . Ale jinak jsou jak teplý bratři ."

 

 

 

 

CANDY

2.1.2013

Kendíčkovi první tři týdny u nových páníčků  

(aneb, jak chovatel donutil novopečené páníčky k sepsání slohové práce )

 

"Kendíčka jsem si dovezli kolem deváté hodiny večer až do Jihlavy, kdy jsme po tříhodinové kendicek-a-louka2.jpg.jpgcestě byli unavení všichni tři - já, páníček i Kendíček. Než jsme si pro Kendíka jeli, vzorně jsme nakoupili vše potřebné, včetně bezpečné přepravky pro malé pejsky, noo... Přepravka je sice dle platných instrukcí se zabezpečením pro pás, dostatečnými dýchacími otvory, vyložená měkoučkou dekou, ale přesto nesplnila Kendíčkovi požadavky. Vydržel asi tři minuty, pak nastalo slabé kníkání s postupně se zvyšující hlasitostí . Jela jsem s Kendíkem vzadu, a tak jsem se ho přes pootevřená dvířka snažila klidnit hlazením a škrabkáním, to však Kendíšek vzal jako výzvu o pokus nasoukat se mi do rukávu jen, aby se dostal ven . Vzala jsem si ho tedy zabaleného v dece na klín a štěnítko nám během minutky spokojeně usnulo . Vzbudil se jen při zastavení u benzínky, kdy dostal napít a spokojeně si chrupkal dál. Dojeli jsme domů a už před vchodovými dveřmi jsem se obávala cesty výtahem. Kendík je však statečný pejsek a výtah kendousek.jpg.jpgmu vůbec nevadil. Vešli jsme do bytu a na Kendíčkovi bylo znát vzrušení ze zvědavosti. Položila jsem ho na koberec, podíval se doprava doleva a začal čenichat. Během chvilky proběhl celý byt, zkontroloval kvalitu jihlavské vody, způsobně nám předvedl čůrání na plínku, za což byl ihned odměněn a dal se do jedné ze svých nejoblíbenějších činností  - tedy ohlodávání koberce .

 
 
První noc jsem Kendíčka uložila do pelíšku, přikryla dečkou a šlo se spinkat. Byl hodňoučký, neplakal, nefňukal a klidně spinkal. Ovšem až do čtvrté hodiny ranní, kdy se mimískovi zastesklo a cítil potřebu se tulit. Přes výrazný zákaz a požadavek mého přítele a Kendíčkova paníčka, že pes s námi v posteli rozhodně, ale rozhodně spát nebude, jsem tiše a tajně (po půlhodinovém kníkání) vzala Kendíčka k sobě, zanoroval se pod deku, přitulil se mi k bříšku a spinkal jako andílek. Už první ráno Kedníček došel na perfektní způsob buzení, tedy ouska-v-dece.jpg.jpghopkání po hrudníku se zběsilým olizováním . Když chce čůrat kníká na kraji postele, ale když si chce hrát probudí vás lehce bolestivé štípnutí do nosu, olíznutí oka, pusy, ucha - čehokoliv. Tedy Kendíček s námi v posteli zůstal a i páníček si zvykl. Kendík si totiž s paníčkem nejradši hraje a zlobí, popřípadě spí u TV, ale noční spinkání připadá výhradně na mě. Štěňátko si ze mě dělá průlezku, noruje pod dekou, leze mi na polštář, pod triko nebo jej alespoň něžně žužlá . Budí mě kolem třetí na čůrání a kolem čtvrté na bobeček, snažím se tyto jeho aktivity udržovat na plínce, což se nám daří a je za to okamžitě odměněn . Jen bobek občas udělá jinde, přičemž si vybírá málo viditel ná místa a 30.12. nám ten náš hajdaláček udělal bobek přímo pod stromeček  (pravděpodobně pokus o další nadílků dárečků. Jinak ze sledování Kendíkových oblíbených místeček, na využití toalety, jsme mu přidali druhou plínku pod stůl, kam chodí mnohem víc.
 
 
Papáme čtyřikrát denně a stravu se mu snažím dělat řádně pestrou. Dostavá k snídani granulky se sýrem, každý den vařené masíčko: kuřecí, krutí, vepřové, hovězí... jogurt, sýr, tvarkendicek-a-vysavac.jpg.jpgůžek... Prostě co nám dělám k obědu, odkrojím Kendíkovi a vařím . Vařím mu i zeleninu, rýži nebo kousek jablíčka. Hlídám mu pitný režim a s tím Kendík taky nemá problém. Jediný moment, kdy ve mně skutečně hrklo byl, když jsem balila dárky a měla kolem sebe všechno pěkně rozeskládané a vedle sebe měla položený hrnek s kávou, Kendík mi ukázal, že je skutečně můj pejsek a po kávě vystartoval, líznout si stačil jen jednou a hned jsem mu hrnek odebrala, olizoval se ještě dvacet minut a od té doby se mi snaží vlézt do hrnku s kávou pokaždé . Naštěstí se mu nic nestalo. Ani nijak aktivnější nebyl.
 
 
Jinak naše štěnítko hodně a dobře spinká, pořádně zlobí tak třikrát denně, kdy má oblíbených hned několik věcí: hlodání dlouhých kalhot, tahání ponožek, okusování prstů, trnáhí koberce, praní s dekou, či plyšákem s občasnými hlasitými projevy kníkání a vrčení. Za velkou zábavu považuje Kendík i hrabání a jedení mých vlasů, ze kterých si dělá „hnízdečko“, vlasy mám po pás a minulý týden v noci se Candymu zadařilo udělat mi z vlasů takový „dred“, že jsem se obávala, že jediným vysvobozením bude se ostříhat...
 
 
kendisek-a-vysavac.jpg.jpgNáš mazlíček si zvykl, že za ním běžím při každém kvíknutí a kolikrát jde o to, že chce pomazlit, podrbat nebo přikrýt dečkou a dál spinká. K sedačce jsme přisunuli velký polštář, po němž může Kendíšek nahoru i dolů a nehrozí mu úraz. I když v poslední době si nejradši seskočí, aby ukázal, jak je šikovný .
 
 
Co se Vánoc týče, měl Kendíšek velikánskou radost ze stromečku a ještě více se radoval z balicího papíru, který mi mimochodem kradl už při balení. Při Štědrovečerní večeři měl Kendíček svoje kuřátko se zeleninou snědené snad rychleji než obvykle a pobíhal okolo stolu, aby nás popohnal k dárečkům. Pak nás uchvátil svou inteligencí a pravděpodobně báječnou schopností číst. Vybral si malou modrou taštičku, která byla skutečně s jeho jménem . Tu důkladně nahlodal, a když jsem mu ukázala, že v ní něco je, radoval se .
 
 
Jinak se socializací vůůůůbec nemáme problém, ke všem je Kenďoušek přátelský a roztomile vrtí ocáskem, měla jsem jej i v práci, kde byl neuvěřitelně vzorný. Tam naštěstí chodím jen odevzdat odvedenou a práci a jinak pracuji z domu, takže mám na štěňátko, jeho vychování, stravování, hlídání i péči dostatek času a prostoru. Když pracuji na počítači, kendicek-a-probuzeni.jpg.jpgKendíček mi rád odpočívá na klíně, buď ohlodává tkaničky od kalhot nebo svetr anebo spinká. Jinak pobíhá kolem a hraje si, při odchodu jej dáváme do nylonové ohrádky, kterou snáší nadmíru dobře, jen si trochu zakníká a pak si hraje nebo jde do pelíšku a spinká.
 
 
Je to náš miláček a toho našeho malého zlobíka si hned zamilovala celá rodina, které jsme jeli představit nového člena rodiny. Moje sestry z něj byly absolutně nadšené . Ta starší vždy tvrdila, že nemá v oblibě malé psy a připomíná jí to spíš myši, se Kendíčkovi dodnes omlouvá, zbožňuje ho. Její rok a půl stará dcerka se ho bojí . Jakmile se Kendík přiblíží, chytá se kohokoli poblíž a dává ruce i nohy nahoru. Posledně však našemu prckovi i házela míček ve tvaru mikro-tenisáku pro maličké pejsky, který dostal k Vánocům. U mých rodičů Kendík i strávil noc a vše bylo naprosto bez problémů. Mají velký byt a Kendíček to považuje za jedno velké hřiště. Jako bonus si u nich zvykl na podlahu, takže už bez kendicek.jpg.jpgproblémů pobíhá po celém bytě včetně chodby a koupelny.
 
 
Což mi připomíná extrémně vtipnou, avšak pro mě lehce stresující Kendíkovu příhodu. Občas se mi Cipísek někam schová, za stůl, za počítač, nebo za skříňku od televize, čili jsem zvyklá ho občas hledat a lézt po kolenou. Takže, Kenďoušek spinkal a a já si dělala svou práci u pc, šla jsem se na něj podívat, neboť nejrozkošnější a nejhodnější je právě, když spinká. A štěňátko nikde... Prošla jsem celý byt, prolezla každou skulinu a pejsek stále nikde! Volala jsem, mlaskala, šustila sáčkem s dobrůtkami, cvakala jsem dveřmi od lednice a Kendíček se neměl k příchodu. Začala jsem být zoufalá a propadat hysterii s podezřením mimozemských sil (máme byt 2+1 a připadá mi nemožné, aby se tu něco ztratilo, natož živý tvor!). Během nejdelších 25 minut mého života, kdy se u mě vystřídalo zděšení, rozhořčení, pláč i hysterie, jsem toho našeho miláčka našla! Byl schovaný za pračkou v koupelně, kam se běžně bál chodit a kterou jsem prohlédla jen tak lehce, neboť jsem nepředpokládala, že by tu Kendíček nevydržel déle jak minutu .
 
 
kendicek-a-louka7-ruka.jpg.jpgOpravdu je to takový andělský ďáblíček. Tulí se a mazlí, je to sladké štěňátko, avšak chytají ho už i sexualní choutky a jako objekt svého řádění si vybral plyšového skunka, kterého dostal jako uvítací dárek. Jeho sexuální zlobákování mu lehce ubírá na roztomilosti, ale přidává na mužnosti.  Náš skunk má v ocásku pískátko a Kendíček se naučil jej zalehnout a pískat, dokud neztratím trpělivost a nejdu si s ním hrát. Navštívili jsme už i veterináře a Kendíček byl úžasný. I když vybátý a třesoucí se, nekousal a poslušně držel. Pískl jen při aplikaci injekce. Po cestě domů byl klidný a krčil se, pojala jsem tedy tušení, že mimísek bude doma spinkat a bude klidný. Omyl. Řádil jako prasátko v kukuřici a požadoval ode mě naprostou pozornost jako odčinění toho, že jsme ho tam vzali.
 
 
Na co si v poslední době musíme dávat obzvláště pozor, je Kendíčkova láska k zipům a jeho schopnost je rozkousat a poničit.
 
 
Pilně cvičíme sedni, lehni a dej pac, je to šikulka a vždy si zaslouží odměnu. Jde nám už i panáčkování a „surikatí posed“ . Kendíček si za dobře odvedenou práci, ať už se jedná o pozice nebo chození na plínku, vždy vyslouží mlsku a je si toho dobře vědom. Když si třeba nevšimnu, že se vyčůral na plínku, protože jsem v kuchyni, anebo pracuji na pc, přiběhne ke mě, zakňourá a běží zpět k plínce mi ukázat, jak je báječný. Jsem na něj moc pyšná, je to šikulka a miláček nás obou. Nutno podotknout, že jeho roztomilý kukuč a krása celého kendicek-a-louka5.jpg.jpgzvířátka vzbuzuje obdiv, který si Kendíček zjevně vychutnává a ke všem je velice přátelský. Nechá se pohladit, olizuje a při focení občas pózuje jako opravdový model. Za poslední dva týdny jsem občas registrovala štěknutíčko při hře, avšak poslední den roku se stalo něco neviděného, tedy prozatím pro nás především neslyšeného: Kendíšek stojící na gauči a sledující mě se rozštěkal neuvěřitelným způsoběm. Stál a štěkal. Zůstala jsem na něj koukat a Ondra přiběhl z vedlejší místnosti s dotazem, proč tak štěkám . Místo mojí odpovědi začal Kendík štěkat na něj, zůstal obdobně zaskočen jako já. Naše šikulka roste jako z vody, je větší a i v obličeji se mi zdá, že má takový dospělejší výraz. Ouška nám krásně stojí jako pravé čivavičce, Kamilka by na něj jistě byla pyšná. Jinak nám chvíli hodně slzela očíčka, více než se mi zdálo obvyklé a normální, tak kapeme umělé slzy (na doporučení pana veterináře). Když tak uděláme, Kendíček je odměněn. Ze začátku se bránil, škubal, zavíral očíčka a pištěl, po dvou dnech si ale hezky zvykl a i když teď přivírá očička a je nutné ho držet, vykapat se nechá . Drápky jsme taky zastřihli a až na jeden, u kterého vykvikl, bez problémů. Též byl řádně odměněn za každý drápeček.
 
 
Čili děkujeme, děkujeme, děkujeme za tolik radosti a lásky, jakou nám Kendíšek dává. Je to miláček všech miláčků a myslím, že je spokojený. Papá krásně, průjem nás vůbec nepotrápil, čůrá 6 až 7 krát denně a bobečky dělá 2 až 3 krát ."
 
 
No uznejte, mohla jsem Kendíkovi vybrat lepší páníčky...
 
 

CATKIN

Na zprávičky zatím čekáme.

 


 

JAK JSME SE NARODILI A ROSTLI

 

29.12.2012

Nějak jsem zanedbala aktualizace, a tak zde musím s velkým spožděním uvést, že Kendíšek už je dávno u svých nových a velice sympatických páníčků. Odejel do Jihlavy. Nakonec se o něho div že nestrhla bitka a mohl si vybírat ze třech vážných zájemců. Myslím, že jsem nakonec zvolila dobře, protože se na své páníčky, když si pro něho přijeli, vysloveně vrhnul a stulil se jim do klína. Jak já s oblibou říkám: jiskra přeskočila .

Těch pár dní navíc, co u mne pobyl, mu jen prospělo a aby nezaostával, tak byl nejen na návštěvě u mých rodičů a Berušky, ale dokonce vyrazil jako plnohodnotný účastník na naše vystoupení pro děti z léčebny zrakových vad. Předvedl tam, jak se i takhle malá štěňátka učí sedni, lehni, dej pac a ťap . Pochopitelně, že to převedl i svým páníčkům (včetně stříhání drápků) a jsem zvědavá, jestli s ním ve cvičení pokračují. Ostatně všechna štěňátka nějaký ten kousek uměla a pochopitelně se tím také před odchodem pochlubila!

Hromadný exodus štěnítek týden před tím Kamilka nijak nekomentovala, ale tentokrát zřejmě dospěla k názoru (a Mája kupodivu též), že si Kendíška necháme, takže se to neobešlo bez menšího pokníkávání .  No a potom se moje domácnost vrátila do původního poklidu a skoro to vypadalo, že tady ani žádní Cipískové nikdy nebyli. Ale vzpomínky zůstanou...

K Vánocům jsem od mamky dostala krásně zpracované video ze života Cipísků. Je to asi hodinový film od jejich narození až po poslední Kendíkovu pranici s Beruškou. Novopečení páníčkové se tak můžou těšit na dárečky, které jim přiložím k průkazům původu, až konečně dorazí.

 

2.12.2012

p1010043.jpgDnes je sice Cipískům devět týdnů, ale až na Kendíška, oslavila už všechna štěňátka toto výročí u svých nových páníčků. Ve čtvrtek odcestoval Kryšpínek a v pátek Kukí a Kačenka. Kendík ještě páníčky hledá, nebo lépe řečeno: stále probíhá výběrové řízení na jeho páníčky .

Štěnítka ale nezahálela ani poslední dny v rodinném kruhu. Občas se někteří potencionální páníčkové domáhají štěnítek dříve, ale každý den znamená pro štěňátka strašně mnoho. Jen si vezměte, co všechno musí za ty dva měsíce stihnout: narodit se, rozkoukat se po světě,  papat i něco jiného než mlíčko, běhat, skákat, kousat, štěkat, vrčet, čůrat na plínku (bobečky někam takticky nalepit nebo schovat - štěňátka totiž ráda kakají v soukromí)... A čím více času na to mají, tím lépe p1010047.jpgjsou potom připravená na ten velký životní krok, jakým je opuštění rodného pelíšku. A myslím, že všichni to zvládli skvěle a svým novým páníčkům budou dělat jen radost .

A když už jsem u těch aktivit, tak hitem posledních dnů bylo hrabání. Zejména hrabání v bedýnce s kamínky, kam chodí Kamilka s Májou (a občas králík) čůrat. Štěnítka se tam p1010046.jpgdoslova rochnila celé hodiny a hrabala a hrabala a hrabala... Takže jsem pořád zametela, zametala, zametala a byla to zcela marná snaha, kamínky jsem stejně měla všude. Ani během noci je tato zábava neopouštěla a ráno byla v plínce vždy díra. Ještě štěstí, že chovám čivavy a né bernardýny, protože jinak bych měla díru v podlaze .

I vzájemné pranice, kočkování a honičky nabírali na obrátkách. Štěníci se jednotlivě i ve smečce řítili mým bytem v naprosto nepředvídatelných směrech a v ohromujících rychlostech a bylo nutné chodit šouravým krokem, protože v té malé chvilce, než při běžném kroku položíte chodidlo na zem, by se mohlo v místě dopadu nohy p1010050.jpgobjevit štěně. O tom, že se mi co chvíli zakusovali do ponožek, ani nemluvím. Poslední štěněcí návštěvy potom všichni brali útokem. Zejména proto, že ty se z důvodu nulových zkušeností nechaly dobrovolně okusovat, štípat a hlavně ulízat do bezvědomí a mizeli pod hromadou rozvrtěných ocásků.

Možná si říkáte, jak odchod svých posledních štěňátek nesla Kamilka. Posledních proto, že už další štěňátka mít nebude a čeká ji kastrace. Přeci jen je to namáhavá dřina a Cipískové jí dali pořádně zabrat. Vzhledem k tomu, že pořád zvyšuje porodní váhy (což činila i její maminka), nebudu to už po čtvrté riskovat.

p1010059.jpgKamilka při odnášení jednotlivých dětiček úplně klidně pokračovala v ležení pelíšku, nebo si hlodala nějakou dobrotu. Toho, že všechno není jako obvykle, si všimla až večer, kdy si trochu zakníkala a tuto frustraci vyřešila tím, že si do boudičky natahala asi pět plyšáků . Během roku spinká obvykle jen s jedním . Mája byla naprosto spokojená, protože jak jsem se již zmínila, štěnítka jí značně lezla na nervy a jako rozmazlený jedináček si teď jen chrochňá...

Já jsem kupodivu nesla odchod mimísků také dobře. Přeci jen, když člověk vidí ta rozsvícená očička nových páníčků a jejich nadšení a radost, nemůže přeci břečet. Spíš mám radost s nimi. Vtipné bylo i to, že děti, které si přijely pro Kačenku u mne nechtěly nechat Kendíška, že mu bude smutno a museli jsme je od něho doslova odtrhnout .

p1010053.jpgKendíšek nám tedy doma zatím zůstal a čeká na své páníčky. Ani jeho neminuly životní změny. Zrušila jsem ohrádku, protože Kendík je už zkrátka velký kluk. Také dostal přidělený pelíšek, ale nejraději mi leží při práci na klíně (činí tak i právě teď, když to píšu). Na noc se i s pelíškem stěhuje do ložnice, aby nespinkal v obýváku sám.

To, že u mne zůstává déle je pro něj jen dobře. Každý den je na něm vidět, jak získává na sebejistotě. Včera jsme byli na návštěvě u rodičů, kde byl naposledy ve třech týdnech, takže hádám, že si to nepamatoval a rozkoukal se tam neuvěřitelně rychle. Bez nějakého klepání a schovávání se hned vydal na zvědavý průzkum, vrtěl ocáskem, hrál si s Berouškou a jedinou smůlu má v tom, že není fenečka, protože jinak bych šla domů s prázdnou . Myslím si tedy, že i on už je připraven na svůj velký životní krok.

Všem páníčkům jsem při předávání předvedla, jak jsou jejich mimískové šikovní. Ukazovali jsme jim sedni a lehni. Kendík v tomto směru vůbec nezaostává, a protože teď mám na něho více času, tak už umí sedni a lehni na posunkový povel (ukazuju mu prázdnou rukou bez dobrůtky), začínáme cvičit pac a ťap a moc pěkně mu jde i oční kontakt. Mám to částečně natočené, ale bohužel můj počítač mi jasně sdělil, že mám malou operační pamět a poslal mě s videem k šípku... grrr

 

25.11.2012

adsc_2199.jpgA jdeme do finále . Naším štěnítkům je dnes právě osm týdnů, takže příští týden už se začnou rozcházet do nových rodin. Tedy kromě Kendíka, který své páníčky ještě stále hledá.

Tento týden byl pro Cipísky ve znamení dobrodružství a lumpáren. Není prakticky den, kdy by k nám nedorazila nějaká ta návštěva a jsou i dny, kdy máme návštěvy dvoufázově - dopoledne a odpoledne . Tento týden už byly povoleny i návštěvy adsc_5969.jpgpsího příbuzenstva, jelikož štěnítka jsou již očkována, takže někdy bylo u mne velmi živo a byl i překonán rekord v počtu psů najednou se v mé domácnosti vyskytujících: 10 a všichni se honili...  K tomu dva hadi, králík a asi dvacet myší... mňo služný zvěřinec. Já už z toho sotva pletu nožičkama (jelikož při tom provozu musím stále pracovat a hlavně pořád uklízet), ale mimískové si to vysloveně užívají. No uznejte, mít povoleno neustále někoho kousat, adsc_5968.jpgolizovat, ožužlávat....

Kromě toho jsme se vypravili i na návštěvu do Speciální mateřské školky v Trutnově, kam za dětmi pravidelně jezdí Kamilka a Mája canisterapeutit. Děti byly ohromně poslušné, hodné a miloučné a štěnítka si tam mohla krásně zařádit. Zejména Kukí a Kryšpín se vůbec nehodlali omezovat na na zemi položenou deku a plínky a okamžitě se rozptýlili po celé ploše, takže co adsc_2206.jpgchvíli bylo nutné vydat povel "nehýbat nožičkama" a bylo nutné je ručně odlovit. Návštěva se neměla ke konci ani né tak kvůli dětskému nadšení, ale paní učitelky se nějak nemohly odtrhnout .

Další dobrodružství si Cipískové zažili ve fotoateliéru, kam chodíme pravidelně. I zde se Kryšpín a Kukí cítili jako doma. Největším strašpytlem ale byla překvapivě Kačenka, která vibrovala o poznání víc, než Kendík. Nakonec se ale adsc_6036.jpgvšichni osmělili (měla jsem pochopitelně značnou zásobu dobrůtek, které brzy prolomily ledy) a máme z této návštěvy nádherné fotečky, které si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii. Štěníci zde v rámci focení stihli pokadit koberec a černou látku, na které jsme pózovali a jedna loužička byla trefena na plínku. Tímto děkujemem paní Paulové za božskou trpělivost a pochopení .

adsc_5981.jpgPři těchto příležitostech si štěnítka vyzkoušela i ježdění autem v přepravce a řekla bych, že byla celkem spokojená. Nejdřív vykulená a potom se tam začala zcela normálně vzájemně vraždit.

Takže co se týče prvních lekcí štěněcí socializace, nejsou na tom moji mimískové rozhodně špatně, protože už ledacos zažili: setkali se s velkým počtem všelijakých lidí různého pohlaví i věku, nemají problém s dětmi, setkali se s jinými psy, s králíkem i s myšičkama, byli na návštěvě ve třech různých prostředích (u rodičů, v MŠ, ve fotoateliéru), jezdili autem, pravidelně jim pouštím CD s různými zvuky (ohňostroj, dopravní ruch, štěkání psů, brek dětí, bouřka...) a také si už zahráli dvě psí hry - dáreček a polštářovou horu . A co víc, už se naučili, že když chtějí dobrůtky, mají si sednout a čekat, že skákání a vrhání se po rukou není ta správná cesta . Jsou to prostě moje úžasný šikulky.

 

Kendík = Candy (928 g) - volný

Kendík stále hledá páníčky!

adsc_2181.jpgZoubky 6/6, skus nůžkový, obě varlátka sestouplá v šourku.

Kendíšek za poslední týden neuvěřitelně "zmužněl". Moc mu prospěly návštěvy v jiném prostředí, takže doma už bez problémů doběhne až na chodbu a dokonce se odvážil až do pokojíčku. I poslední návštěvy se přiznávali, že kdybych jim neřekla, že je takový opatrnější a méně asertivní, než ostatní, tak by to vůbec nepoznali. Já adsc_5831.jpgpořád říkám, se zkrátka potřebuje jen trochu víc času na rozkoukání.

Kromě jiných lumpáren, kterých se rád účastní, přišel Kendíšek i na to, že když uloví nějakou dobrotu, nemusí ji hned zbaštit, ale může si ji někam schovat. Takže ho co chvilku vidím, jak pobíhá s plnou tlamičkou po bytě a zastrkává své poklady pod deku, pod gauč, do mezer mezi nábytek a podobně .

adsc_6001.jpgZe štěňátek je jednoznačně nejněžnější. Zatímco Kačeka vás bude zákeřně štípat ze zadu do nohou, Kryšpín se vám naprosto regulérně pokusí prokousnout ucho a Kukí se vám s výskokem pokusí olíznout obličej, čímž vám div čumákem nevypíchne oko, Kendíšek vám bude něžně čistit vnitřek ucha nebo ožužlávat prst. Ostatním štěníkům tedy prst v tlamičce už dávno nikdo nenechá, protože jinak by o něj přišel...

 

Kačenka = Catkin (870 g) - zadaná

Zoubky 6/6, skus klešťový.

adsc_2189.jpgKačenka je ze štěněcí party sice nejmenší a má kukuč roztomilého diblíka, ale jednoznačně je nejmrštnější. Chytit Kačenku není vůbec nic jednoduchého. Zatímco ostatní štěníci, když běží, tak dupou a doslova se valí, Kačenka zřejmě běhá na vzduchovém polštáři s hyperpohonem. Prakticky vůbec není při běhu slyšet, jen udělá frnk... frnk... a je fuč . Návštěvníci mi to nevěří a smějí se, že adsc_5983.jpgsi vymýšlím a pak se válí smíchy, když se zcela marně snaží Kačenku ulovit.

Kačenka je také největší trhač s neuvěřitelným stiskem čelistí. Tohle drobné a roztomilé stvořeníčko, když se zakousne do plyšáka, tak vždy plným zákusem a přitom vrčí, jak bulteriér. Také už přišla na to, jak přinutit plyšáka zvaného zdechlinu pískat, což je při její velikosti tlamičky určitě o ledasčems vypovídající výkon. Kačenka miluje i zakusování a lovení různých částí lidského těla, zejména rukou. Ale poslední dobou už je lepší jí strčit do tlamičky toho plyšáka, protože si nebere žádné servítky a sakramentsky to bolí.

 

Kryšpín = Crispy (1142 g) - zadanýadsc_2142.jpg

Zoubky 6/6, skus nůžkový, jedno varlátko trošku zlobilo, ale už jsou obě sestouplá v šourku.

Kryšpín je největší raubíř a žrout. První u mističky, první u každé lumpárny. Tento týden objevil úžasnou zábavu: cupování, trhání a škubání časopisu D-test. Objevil ho na dolní poličce v ložnici, slavnostně přitáhl do obýváku a už se na něj vrhli všichni. Za chvíli už některé stránky pod útoky malých tlamiček a paciček podléhaly zkáze. Vyměnila jsem tedy časopis za svačinový papír a v něm zabalenou dobrůtku (tzv. dáreček), což mělo velký úspěch. Tuto zábavu přivítaly s nadšením Kamilka adsc_6017.jpgi Mája a brzy to u nás vypadalo jako po výbuchu papírové bomby.

Ani tato náhradní aktivita však Kryšpína neodradila od časopisové mánie. Stačí nechat dveře do ložnice otevřené a už je na poličce a cupuje celou hromadu časáků najednou. Vůbec je naprosto zbytečné kupovat štěnítkům nějaké sofistikované a drahé hračky. Pořiďte jim roli toaletního papíru, papírové kapesníčky v plastikovém obalu, pytel adsc_5877.jpgstarého papíru a štěníci se zvencnou nadšením .

Kromě této aktivity potom Kryšpín miluje pištíci návštěvy, které si jej zvedají k obličeji a nechávají jej okusovat různé obličejové výstupky a záhyby kůže. Čím víc přitom dotyčná osoba vřeští, tím víc ji okusuje. Mňo... hlavně, že se oba dobře baví .

 

 

Kukí - Cookie (1112 g) - zadaná

adsc_2156.jpgZoubky 6/6, skus nůžkový

Kukí je jednoznačně pes vítací. Jakmile kohokoliv přístupného zahlédne (a činila tak jak ve školce, tak ve fotoateliéru), hned se k němu adsc_6013.jpgrozeběhne s rozesmátým ksiftíkem a ocáskem kmitajícím rozmáchle ze strany na stranu. Kvůli té slasti olíznout vám obličej bude vyskakovat i třicet centimetrů do výšky. Její radost je něco tak úžasně protistresového . Na druhou stranu fotit ji v detailu nelze, protože máte věčně olízaný a upatlaný objektiv. Brýle také nejsou při mazlení ideální.

Kukí vypadá, že má asi ze všech štěníků největší uši, takže rozhodně adsc_6020.jpgnejvíc reaguje na zvuky ze psího CD v rádiu. Ale stačí vytáhnout hrst dobrůtek a zapomene na všechno. Takže na tom budeme ještě trošku pracovat, protože Silvestr se blíží. To Kryšpín bude evidentně pes hlídací, protože jak začnou z rádia štěkat psy, tak se postaví do pozoru s ocáskem nahoru a je připraven si to s tím štěkajícím prevítem jít vyřídit.

 

18.11.2012

adsc_5703.jpgA máme tu sedmý týden. Naši Cipískové se mají k světu. Stále vylepšují své poskakování, cupkání, cválání, skákání, zakusování plyšáků, cupování toaletního papíru, schovávání a zahrabávání dobrůtek do dek, transport zajímavých věcí na větší vzdálenosti , vraždění se navzájem, číhání, útoky ze zálohy (z pod gauče), ohryzávání gauče... Když je vypustím z ohrádky, okamžitě začnou pořádat rychlostní honičky a podnikat různé výzkumné výpravy, takže to u mne doma občas vypadá, jako když se mi tu prohání stádečko nosorožíků. Kamilka se ty nezbedníky snaží unavit tím, že adsc_5772.jpgsi s nimi hraje. Zato Mája by je už nejraději vynesla v zubech přede dveře.

Jelikož se u nás prakticky netrhnou dveře a co chvíli k nám chodí návštěvy, jsem nucená udržovat byt v použitelném a pokud možno reprezentativním stavu. Takže několikrát denně stírám zacapkanou podlahu, lezu po bytě a po čuchu hledám schované bobečky (čůrat chodí mimískové až na drobné výjimky poctivě na plínku), denně adsc_5680.jpgvysávám hromady drobečků z rozcupovaných sušených dobrůtek a útržky toaletního papíru. K tomu průběžně stále dokola peru deky a pelíšky (aby to u nás vonělo; už se mi podařilo vyprat i zákeřně v dekách schované sušené plíce) a snažím se likvidovat hromady chlupů (Kamilka i Mája líná a mimískové také svým dílem přispívají). Když si k tomu připočítáte čas, který trávím hraním, oňufňáváním, čučením na štěníky, focením, kamerováním, aktualizací stránek a nahráváním videa na youtube, je myslím jasné, proč se mi nedostává volného času.
 
Kamilka už dává upírkům cucnout mlíčka opravdu jen sporadicky a na minutku. Ono se to také nedá déle vydržet, protože Cipískové se při tom tváří, jako kdyby už nejmíň měsíc nevzali do úst a snaží se to mlíčko z Kamilky dostat dost neurvalým způsobem. Takžééé ... to znamená, že moje papání konečně vítězí na celé čáře. Jelikož budoucí páníčkové budou krmit různě, musí si u mne štěnítka zvyknout na co nejširší škálu poživatin: Ke snídani a k obědu ostávají syrové i vařené masíčko, vařenou i syrovou zeleninu, ovoce, smetánky, oříšky. Večer chroupají granulky. A přes den dostávají ke svačince (a hlavně aby se zabavili a brousili si zoubky na něčem jiném, než o můj gauč) sušené kde co: masíčko, plíce, slezinka, rybičky, kuřecí krčky...  
 
adsc_5630.jpgCripsy = Kryšpín (1044 g) ZADANÝ
Největší žrout je jednoznačně Kryšpín. Ten si prostě krcne k mističce a cpe se, dokud tam je něco, co by se sníst dalo. Že by se jako mělo dostat i na jeho sourozence jej příliš netrápí. Jediným řešením je Kryšpína prostě od mističky odlepit ručně a snažit se jej zabavit jinak. On je ale filuta a už dávno objevil, kde mají mističky Kamilka a Mája. Takže jen trošku adsc_5733.jpgpolevím v pozornosti, zmizí a objevím ho, jak se cpe za rohem.
 
Cookie = Kukí (1054 g) ZADANÁ
Co se jídla týče, tak hned v závěsu v soutěži o největší apetit je Kukí. Kukí je mi přiznám se ze všech štěnítek nejsympatičtější, a kdybych uvažovala o rozšíření smečky, tak si ji určitě nechám. Umí totiž dělat úžasně roztomilé kukuče a k tomu nejrozmáchleji vrtět ocáskem. Také bych řekla, že má největší ouška. A právě tento její bezprostřední přístup a lehce bíglojidní vzhled jí dopomohl k oslnení budoucích páníčků . Kukí vyrazí za pár dní do Prahy, kde určitě zacelí místečko po před rokem zesnulé bígličce.
 
Candy = Kendíšek (874 g)
Poslední pejsek, který hledá páníčky!
adsc_5635.jpgKendíček má v osmělování se a v oblibě výzkumných výprav oproti sourozencům asi tak týdenní zpoždění. Nicméně objevil úžasnou věc, a to schovávačku pod gaučem, kde se mu hrozně líbí a kde velice rád číhá a následně provádí výpady na kolemjdoucí. Miluje drbání na bříšku a strašně rád si hraje s mamkou Kamilkou.
 
Catkin = Kačenka (808 g) ZADANÁ
adsc_5622.jpgKačenka vysloveně roste do krásy a ačkoliv vypadá při všem, co dělá, jako roztomilý andílek, tak je to pěkný raubíř a její roztomilý zjev jsou jenom mimikry. Strašně ráda se vypravuje na tajné objevitelské výpravy: jako pod topení, pod gauč nebo do vyřazeného pelíšku, kde schraňuji hračky a jiné drobnosti.
 
Včera čekala na Cipísky nepříjemná zkušenost. Přijela k nám paní veterinářka, by je naočkovala a očipovala. Ačkoliv se za normálních okolností Kryšpín jeví jako suverén, tak při očkování se choval jako hysterka. Oproti tomu adsc_5811.jpgKendíšek byl statečný a ani nepípnul.  Sice jsem byla varována, že po očkování mohou štěnítka být až čtyři dny unavenější, malátní, mít teplotu a dostat průjem, tak se nám z výčtu nežádoucích účinků objevily pouze ty řidší bobečky. Už dvě hodiny po očkování a poté co se prospinkali, začali řádit jako obvykle. Pouze jim trošku povadla ouška, což ale náplast jistí.
 
Paní veterinářka pochopitelně mimísky i řádně prohmatala. Kendík má skutečně dvě varlátka v šourku. V případě Kryšpína se ukázalo, že nejsem blázen ani nemám halucinace. Kryšpín má totiž jedno varlátko ještě stále v tříselném kanále a ono občas vykoukne a občas zajede zpět, takže už chápu, proč jsme ho občas nahmátla a občas ne...
 
12.11.2012

A máje tu video z jednoho běžného nedělního dne našich Cipísků

 

11.11.2012

p1010027.jpgŠestý týden nadešel. Cipískové se díky náplastem, které jsem jim nalepila do oušek (už jsem to zkrátka nevydržela ), promněnili v malé netopírky . Čivava se totiž stává čivavou, až když má velká stojící ušiska!

Doma už máme hoodně veselo. Cipískové běhají, skáčou, lezou pod gauč, vrhají se výskokem střemhlav do pelíšku dovnitř i z pelíšku ven a při těchto aktivitách transportují plyšáky, převrací poháry postavené na zemi, p1010026.jpgškubají dostupné kokardy, stahují obal od kamery z konferenčního stolku, hrabou díry do plínky, cupují toaletní papír, apod.....

Kromě Kryšpína jsem už slyšela štěkat i Kačenku . Jinak každé ráno přesně v 7:00 se z ohrádky začně ozývat příšerný jekot, který dokážu vydržet maximálně 10 - 15 minut... Není to pravda příliš výchovné, ale uklidní je až otevření ohrádky (což je přesně to, kvůli čemu ječí). V tu chvíli se do obvýváku vyřítí šestnáctinožičkové komando a adsc_5100.jpgrozebězne se směrem Kamilka, aby se pokusili z ní vydyndat alespoň kapku mlíčka. Snažím se je pochopitelně už krmit různorodým papáníčkem, ale dají si kupodivu říci jen občas. A to se prosím Kamča už co chvíli ožene a dává jim jasně najevo, že cucat se už nebude.

Hned druhým cílem Cipísků (poté, co vydudají Kamilku) je ten nejměkkčí pelíšek, který objevili hned vedle ohrádky. Mám pocit, že všechny čivavy mají vrozený nějaký navigační adsc_5109.jpgsystém, který jim vždy a neomylně umožní bezpečně najít to nejměkkoučtější a nejteplejší místečko.  Do tohoto pelíšku (a že je pěkně vysoký) se vrhají šplhem i skokem a pak se tam perou. Rvačky spočívají v tom, že se vzájemně snaží oddělit si hryzáním všechny vyčnívající části těla jako uši, čumáčky, nožičky, ocásky, pindíky a prcinky. Že se to neobejde bez vrčení, kvílení a řvaní, snad není nutné dodávat. Občas se dokonce ozve takový řev, že já i Kamilka vlítneme do adsc_5115.jpgobýváku v domění, že tentokrát už došlo na krev...  .

Mája má ke štěníkům svébytný vztah. Čas od času projeví náznak mírumilovného chování a nechá se očuchat a sama trochu Cipísky poňufíkuje, ale většinu času je značně nevrlá a vrčí jak zaseknutý motórek.

Ale abyste si nemysleli, že štěnítka jsou jen příšerky s ďáblíky v těle, když usnou, jsou to takoví andílkové a ňufínci, že by se nad nimi každé srdce ustrnulo. Počet připálených jídel se tak stále zvyšuje, protože odtrhnout se od těch spinkajících mimísků nebo řádících lumpíků se prostě nedá .

 

 

Cookie = Kukí (942 g) - stále hledá páníčky!

adsc_5045.jpgKukí je živé, zvědavé a hravé štěnítko. Na malých nožičkách statečně rázuje i poskakuje a moc ráda zkoumá temná zákoutí. Vždycky když ji nemůžu najít, zjistím, že se zapasovala za pelíšek, plazí se pod gaučem, nebo zápasí se záclonou pod topením. Jejím oblíbeným koníčkem jsou i lovecké aktivity jako cupování a transport plyšáku a mordování sourozenců .

Kukí bude v dospělosti zřejmě většího vzrůstu a určitě udělá radost sportovněji založeným a podnikavým páníčkům.

Crispy = Kryšpín (930 g) - ZADANÝ

adsc_5033.jpgKryšpínek si tuto neděli našel páníčky a za cca tři týdny se vypraví k Berounu, kde bude dělat společnost boxerovi, kterému nedávno čivavý kamarád odešel za duhový most. Bohužel v případě Kryšpínka to vypadá, že mu nesestouplo jedno varlátko , ale jinak je to kluk jako buk. Svou živostí a lumpárnami drží krok s Kukí. I on bude v dospělosti zřejmě většího vzrůstu. Kryšpín je expediční pes, protože se vydává na nejdelší samostatné výpravy ze všech štěníků, na jejichž konci vždy "něco" vymyslí. Tuhle dokázal vzít do tlamičky medaily pověšenou na poháru ze závodů a převrátit ho a pak se tvářil, že jako on to nebyl, že to spadlo samo. Právě ho od počítače pozoruju: zrovna plavně přeskočil 20 cm velkou mezeru z jednoho pelíšku do druhého a zahryznul se do Kačenky.

Candy = Kendík (816 g) - stále hledá páníčky!

adsc_5035.jpgKendík se už osměluje a pomalinku rozšiřuje svůj akční rádius. Plovoucí podlaha už pro něho přestává být překážkou. Jestli ale něco opravdu umí, tak to je kočkování se s mamkou Kamilkou. Na to je vysloveně expert - zakusuje se jí do tlamičky, loví jí ocásek, ožužlává nožičky - radost pohledět. Jeho pranice se sourozenci jsou spíše takové něžňounké ožužlávání a kamarádka Kačenka mu při tom ráda asistuje. Ale když se rozčílí, tak to se mu hned všichni klidí z cesty. Rád se nechá rozvášit i k lovu plyšáků.

Kendík se jeví jako výstavně nadějný. Těší se na páníčky, kteří dávají přednost poklidnému životnímu stylu, což by naprosto vyhovovalo jeho mírné a citlivé povaze.

Catkin = Kačenka (758 g) - ZADANÁ

adsc_5093.jpgKačenka si už v pátek našla páníčky. Za cca čtrnáct dní pojede do Prahy do čtyřčlenné rodiny . Kačenka je roztomilá slečna od čumáčku až po ocásek. Ačkoliv je nejmenší, tak i ona se vesele a bezprostředně zapojuje do společných lumpáren a v ničem se nenechá zahambit. Jednoznačně je to ale nejtalentovanější olizovat obličeje a zakusovač do rukou a prstů. Jestli se takovou silou zakusují štěníci i navzájem do sebe, tak nechápu, že ještě nemají v uších a jinde díry .

 

3.11.2012

adsc_4866.jpgČas letí jako voda a další týden je pryč. Cipískům je právě týdnů pět . No a protože štěňátka mají na to své dospívání málo času, tak rozhodně nelení a pracují na objevování "světa" a na pilování svých dovedností. Je pravdou, že onen "svět" je zatím jen obývacím pokojem, ale i tak už si Cipískové značně rozšířili svůj výzkumný prostor mimo ohrádku. Největšími objeviteli jsou Kukí a Kryšpín. Kukí už objevila košík s hračkami za plotem ohrádky a Kryšpína jsem zase tuhle našla stuleného s Májou v pelíšku cca metr od štěněcí ohrádky. adsc_4873.jpgZašel, vyšplhal a zalezl si tam naprosto samostatně a pochopitelně tajně . Na druhou stranu Kačenka a Kendík jsou spíše domáčtí. Nejraději se kočkují v pelíšku a ohrádku opouští jen v případě krajní nouze. Tedy Kačenka se nechá k dovádění na plovoucí podlaze čas od času přesvědčit, ale Kendík to považuje za naprosto nechutný nápad, a pokud se na podlaze ocitne, tak se připlácne k zemi a začne pištět. Trénujeme proto pomalu ale jistě běh z podlahy do ohrádky .

adsc_4867.jpgCo se dovedností týče, tak ani ty štěnítka nezanedbávají. Novinkou je, že už umí uchopit do tlamičky věci a transportovat je, a to i na docela slušnou vzdálenost. Trénují též lovecké dovednosti. Dřív jsem si mohla s hračkami hrát, jak jsem chtěla, ale teď už je pohybující se myšička rozhodně nadchne a hned se letí do ní zakousnout . Vylepšili si též zakusovací techniku a zákus doplnili o trhavé pobyby hlavičkou ze strany na stranu, aby bylo naprosto zřejmě, že z nich rostou šelmy psovité.

adsc_4878.jpgTyto šelmi psovité tráví většinu dne tím, že se společně rvou. Při této činnosti značně piští a vrčí. Dříve, když se z ohrádky začal ozývat řev, bylo mi jasné, že nějaké štěňátko se vykutálelo z pelíšku a neví, jak se dostat zpět. Nyní je stejným důvodem neurvalý sourozenec, který zaťal své jako jehličky ostré zoubky do nějakého citlivého místa. Nejcitlivějším místem jsou pochopitelně uši a u kluků začínám mít obavy, jak dlouho budou mít ještě šulína, protože tento výstupek je také adsc_4930.jpgoblíbeným místem pro zahryznutí. Z toho logicky vyplývá, že zoubečky našim mimískům utěšeně rostou. Největším krokodýlem je Kukí, ale ani ostatní nezůstávají pozadu. A zatím to vypadá, že všichni mají zoubečky v pořádku tzn. že je mají všechny a na správných místech.

Potěšující zprávou v případě kluků je jistě i to, že do šourku se jim oběma valem kulí dvě kuličky.

Už týden se poněkud marně snažím konkurovat Kamilčinu mlíčku, abych jí od těch upírků ulevila, a servíruji mlsným štěníkům, co jim na očičkách vidím. Není to ale nic jednoduchého a obávám se, že adsc_4863.jpgmlíčko stále vítězí. Jestli ale něco mělo úspěch, tak to bylo pečené hovězí masíčko nakrájené na malé kostičky. To jim šmakovalo a po deseti minutách hlasitého mlaskání nezbyl ani drobeček. To však byla výjimka a zatím si s tím můžu...

Naši mimískové už se také naučili nečůrat si pod sebe do pelíšku. Vždycky poctivě vylezou a počůrají plínku . Za odměnu dostali do pelíšku deku, ve které si doslova lebedí. Každá čivava se ostatně rodí se sonarem na měkkoučká a heboučká místečka na spinkání .

Cookie = Kukí  (850 g)

adsc_4880.jpgAť se na Kukí podíváte z jakéhokoliv úhlu, bude vám připomínat vypaseného hrošíka. Při pohledu zezadu již nejde jen o dojem, ale o stoprocentní fakt.  I přes své rozměry (tedy zejména šířku) je Kukí ohromně veselé, hravé a bezprostřední štěndo, které skáče, běhá a není proti žádné lumpárně. Kromě toho je zvědavá a ochotně strčí do všeho čumáček. Plyšáky i moje ruce zakusuje se srdnatostí pitbula, ale nos mi něžně olizuje teplým jazýčkem . Jejím největším kamarádem ke Kryšpín.

Kukí by si určitě zasloužila nějaké sportovněji založené páníčky.

Crispy = Kryšpín (822 g)

adsc_4913.jpgKryšpín je Kukí největší kámoš. Kde je jeden, tam se brzy objeví i druhý, pokud tam čistě náhodou nejsou oba zároveň. I on miluje výzkumné výpravy po obýváku a pranice. Hrozně rád se nechá nadchnout pro nějakou tu kulišárnu a s radostí se mi snaží udělat díru do kalhot, nebo se pokouší vydrápat se mi na klín, aby se mi tam mohl stulit. Jeho nová a strašně oblíbená taktika je, útočit z vyvýšených prostor. S oblibou tak vyskakuje na sourozence a straší je z mého klína nebo z pelíšku.

Kryšpín čeká na nějaké veselé, mladistvě smýšlející a sportovněji naladěné páníčky.

Candy = Kendík (772 g)

adsc_4860.jpgKendík je něžný pelíškový a poživačný typ. Jestli něco miluje, tak je to kočkování s mamkou Kamilkou a jeho oblíbeným sourozencem je sestřička Kačenka. Strašně rád se nechává drbat na bříšku a tváří se přitom slastně . O nějaké expedice mimo pelíšek nejeví valný zájem a když už mu nezbude, než se někam vypravit, je spíše nejistý a připravený k bleskovému ústupu do předem připravených pozic. Prát se ale Kendík umí víc než dobře a když se naštve (většinou provokace ze stran jeho spolupelíškovníků překročí míru), tak se z něho stává doslova torpédo, které levou zadní položí na lopatky i Kukí.

Kendík by si v životě určitě nejraději lebedil u teplých kamen na klíně milujících páníčků, kteří dávají přednost poklidnému životnímu stylu.

Catkin = Kačenka (730 g)

adsc_4905.jpgKačenka je takový roztomilý andílek s ďáblem v těle. S razancí Kukí se sice nemůže srovnávat, protože ona na to jde zkrátka něžně, ale to jen přispívá k jejímu sexepílu. Na expedice se nevydává často samostatně, dává spíše přednost davovým akcím. O ty ovšem díky Kryšpínovi a Kukí není nouze... Ovšem pokud jde o zavrtání se do deky v pelíšku, tak to ji není třeba dvakrát přemlouvat . Nemá ani problém se zakousnutím plyšáka, s výskokem do výšky do pelíšku a k rozčilenému prskání jako správná ženská taky nemá daleko.

Kačenka hledá milující náruč a harmonickou rodinou smečku.

 

31.10.2012p1010008.jpg

Našim capartům právě dorazily od společnosti ANF CZ, s. r. o. (www.anf.cz) kilové balíčky s granulkami na cestu k novým páníčkům, a to včetně certifikátů na slevu pro další nákupy . Granulová strava sice již delší dobu není mým šálkem kávy, ale vynasnažím se, aby štěníci uměli papat všechno - od granulí až po syrové maso. p1010002.jpg

Moji snahu však štěníci vytrvale ignorují a Kamilka mi to sabotuje. Pořád totiž vyrábí dostatek mlíčka, a tak je moje kulinářské umění poctěno maximálně dvěmi třemi líznutími... Jako že zajímavý to je, ale že by se tím jako měli živit...

28.10.2012

Konečně se mi podařilo přes můj účetní počítač protlačit video ze čtvrtého týdne života našich Cipísků :

27.10.2012

p1010088.jpgA je to tady . První měsíc na světě!

Od posledního týdne naši Cipískové udělali sakra velké pokroky. Jejich batolení, to už dávno není jen pokus o posunutí prdélky jakýmkoliv směrem, ale opravdické krůčky a dokonce sem tam i pokusy i přískoky cvalem vpřed. Štěnítka už také podnikají výzkumné výpravy mimo vyhrazený prostor po celém obýváku, na což je největším talentem stále Kukí. Umí se už také bezpečně vykutálet z pelíšku a zase samostatně vlést dovnitř, takže už jsme zahájili čůrací trénink. Po probuzení šup ven z pelíšku, vyčůrat a potom teprve přijde na řadu průzkum a pranice.

p1010032.jpgPomalu ale jistě jim začínají vykukovat zoubečky. To Kamilka jistě oceňuje . Při pranicích je ovšem "tlamičkování" základní chvat, jak pro útok, tak sebeobranu. To se prostě stačí zakousnout do jakékoli části brášky nebo sestřičky. Nejvhodnější jsou pro tyto účely uši, nohy, ocásek a tlamička, ale když jde do tuha, "zakousnout" se dá kamkoliv . Kamilka se do jejich her začíná zapojovat a vesele si při tom vrtí ocáskem. Občas mám pocit, že se na hraní s mimísky těší ze všeho nejvíc.p1010076.jpg

Samozřejmě, že tlamička je ideální i ke zkoumání všech zajímavých věcí, která štěnítka potkají. A tak vesele ožužlávají plyšáky, deku, Kamilku, Máju, igelitové obaly, papírové kapesníčky, plínky, ohrádku, toaletní papír, tužku, notýsek...

Pochopitelně, že už dostali možnost ochutnat i nějaké to papání. Konkrétně mixované hovězí srdíčko s tvarohem, štěněcí kašičku od FITMINu a mixované vařené masíčko s pohankou a zeleninou. Nejvíc to šmakovalo Kukí a Kendíkovi . Jenže Kamilka má zatím mlíčka a to chutného mlíčka dost a p1010101.jpgmě se nedaří tomu konkurovat. Kromě toho, mistička či talířek s krmením jsou zřejmě magnetické, protože přitahují štěněcí prdélky a tlapičky. Kdybych je nechala s tím žrádýlkem samotné, tak by se tím během pár minut stihli všichni štěníci spolehlivě obalit od ocásku až po čumáček. A nebudete tomu věřit, ale štěněcí papání je sakra přilnavý materiál, který ještě ke všemu rychle schne.

Zítra Cipísky čeká druhé odčervení, tak jsem zvědavá, jak jim to bude šmakovat tentokrát. Minule to plivali na všechny světové strany .p1010003.jpg

Stále to vypadá, že všechna štěnítka budou krátkosrstá. A také to vypadá, že ze štěňátek vyrostou větší čivavičky. Jejich aktuální váha je částečně dána vyžraností - mají podbradek, Kukí má dokonce "prsa" na bříšku, tukem je obalen jejich hrudníček i tlapky...  Ale i tak lze očekávat, že žádné zakrslé miniaturky z nich rozhodně nevyrostou. Případné zájemce však mohu ujistit, že i "VELKÁ" čivava je pořád malý pejsek!  U čivavek je ostatně velikost v dospělosti všeobecně překvapením. p1010109.jpgNěkterá štěňátka rostou raketově ze začátku a potom to brzy zaseknou (příkladem je Mája) a jiná pomalu ale jistě rostou třeba i na roce.

Já osobně větší čivavičky upřednostňuju. Přeci jen nejsou tak křehké a zimmouřivé. Pokud tedy toužíte po čivavě, kterou čeká turistická nebo sportovní kariéra, určitě jste v té správné chovatelské stanici . A samozřejmě, že jí to nic neubere na její loštomilosti, přítulnosti a kopě štěstí, které vám domů přinese. 

Cipískové - 4. týden
p1010085.jpg

Cookie (Kukí)

756 g

Malý vypasený hrošík, který je specialista na dálkový terénní výzkum. Když jí otočíte na záda, máte dojem, že je širší, než delší . Ani pranice jí nejsou cizí. Nejraději se pere s Kryšpínem.
p1010073.jpg

Crispy (Kryšpín)

710 g

Tenhle uličník hrozně rád všechno zkoumá tlamičkou a zároveň tlapičkama. Ale převrátit jej na záda prakticky nelze, protože okamžitě začne šíleně vřeštit a mele sebou tak, že jej neudržíte ani heverem. Kryšpínek už také jako první vydal zvuk podobný štěknutí!
p1010048.jpg

Candy (Kendík)

706 g

Tenhle klučina má dva základní fotografické výrazy - mouchy snězte si mě a mračím se na celý svět. Jinak je to ale štěnítko, jak má být a v pranicích ani v průzkumu rozhodně nezaostává. Hrozně rád se vyvaluje na zádíčkách a přitom vždycky povystrčí jazýček.
p1010016.jpg

Catkin (Kačenka)

682 g

Kačenka je taky pěkný loupežník a ke všemu i děsně rozčilený loupežník. Jestli někdo začně broukat, tak je to ona. Strašně ráda se pere s Kendíkem. A umí i pěkně poskakovat a ráda zkouší rychlé "sprinty" na krátkou vzdálenost.

 

22.10.2012

adsc_4297.jpgVčera byly našim Cipískům tři týdny. Za týden pochopitelně zase značně povyrostli, ale kromě toho se naučili několik strašně důležitých věcí.

Především se naučili batolit, což znamená, že jim zesílily zadní nožičky a pokoušejí se za jejich pomoci o pohyb, pokud možno vpřed. To ovšem vyžaduje velké úsilí, protože musí nejprve zvednout ze země svoje vypasená bříška, a to tedy při jejich velikosti není vůbec jednoduché. Co chvilku se jim nějak mlíčko v pupíku asi převáží na jednu stranu (nebo co) a buch... Nebo se jim něco nějak vymkne a místo dsc_4243.jpgsprintu vpřed je z toho rychlá couvačka, která je ideální ke spadnutí prdélkou do mističky s vodou, nebo k vyjetí na studenou plovoucí podlahu, co je značně nepříjemné.

Nepříjemné věci se ihned ohlašují srdceryvným pištěním. Ale svůj zvukový repretoár naši mimískové rozšířili o vrčení, které zní jaké strašně roztomilé vrkání . Ze začátku si vrkli jen tak sem tam, ale poslední dobou se jim to nějak zalíbilo a vrčí na sebe navzájem, na mamku, když jep1010018.jpg olizuje, na mě, když je drbu nebo zvedám... Prostě se snaží nepropásnout ani jednu příležitost, aby si to mohli trénovat.

Velmi roztomilou činností, kterou naši mimískové začínají rozvíjet, je ožužlávání. Zoubečky je jim sice jenom zatím cítit schované v dásni, ale to určitě není důvod k tomu, zanedbávat zkoumání světa za pomoci tlamičky. Takže se ožužlávají navzájem, ožužlávají mamku Kamilku, ožužlávají moje prsty, můj svetr, plyšové hračky... Radost to pozorovat . K ožužlání již dostali i něco málo z Kamilčiny mističky, ale velký úspěch to nemělo. Mlíčko je mlíčko...p1010034.jpg

Také už začínají samostatně čůrat. Tedy bez toho, aby jim maminka musela olizovat pindíky a prcinky. Ale jelikož batolení ještě není na dostatečně vysoké úrovni, dělají loužičky kdekoliv a kdykoliv.

Cipískové se nám začínají vybarvovat. Nemyslím tím ale jejich kožíšky, i když zde je nutné zmínit, že na 99 % budou všichni krátkosrstí po tatínkovi. Míněna je jejich povaha. Cookie je jednoznačně expediční pes. I přes své tukové záhyby, podbradek a p1010042.jpgcelkový hrošíkovitý zjev, je jejím koníčkem výzkumná turistika. První se vždy odpojí od chumlu sourozenců a s oblibou se vydává do světa.

Crispy je zase nejlepší ožužlávač a s využitích svých batolecích schopností "útočí" na ostatní a snaží se jim "ukousnout" ouška. Pokud s tím sourozenci nesouhlasí, nepohrdne ani plyšákem. Dokonce se mu tuhle podařilo vydat tak urputný zvuk, že nejsem daleko od toho, nazvat to štěknutím .

p1010069.jpgCandy je strašně podobný medvídkovi koalovi. Ačkoliv jsem ho již viděla srdnatě vracet Crispymu útok a plazením vpřed zdolávat plínku napříč, dělá dojem loštomilého, mírňonkého a pomalounkovitého mazlíka, který neumí zastrčit jazýček to tlamičky, což mu značně snižuje inteligenci.

Catkin je směsí všeho výše uvedeného. Jednou se vydává na expedice, jednou je odhodlána zakousnout plyšáka a bez okolků se vrkavě rozčiluje. To je možná i důvod, p1010075.jpgproč je o ní ze strany potencionálních páníčků největší zájem.

Je nejvyšší čas začít se štěněcí socializací, což znamená, že se u nás začínají střídat návštěvy. Vstup mají zvýhodněn osoby se zrcadlovkami a jinak nabušenou záznamovou technikou . O víkendu je dokonce dostali na hlídání rodiče, takže se při té příležitosti i projeli autem a prohlídli si jiný obývák. Kromě toho jim pouštím různé zvuky, nebo je sama vyrábím a povinně se batolí na nejrůznější površích .

 

Cipískové 3. týden
 Štěnítko 14.10. 15.10. 16.10. 17.10. 18.10. 19.10. 22.10.

p1010050.jpg Cookie = Kukí

500 g 520 g 544 g 572 g 598 g 628 g 682 g

p1010026.jpg Crispy = Kryšpín

462 g 490 g 516 g 534 g 556 g 586 g 634 g

p1010058.jpg Candy = Kendík

450 g 482 g 498 g 522 g 532 g 572 g 610 g

p1010038.jpg Catkin = Kačenka

462 g 496 g 524 g 536 g 558 g 590 g 636 g

13.10.2012p1010094.jpg

Zítra budou našim Cipískům dva týdny. Čas letí a Cipískové toho využívají i nadále k růstu. Je sice pravda, že už nespí s Kamilčinými cecíky v tlamičkách, ale i tak nemá faldíky za krkem jen Kukí, ale dokonce už všichni čtyři 

Cipískové tedy věnují méně času sání mlíčka. Zato jejich sací reflex nabírá na síle a už vyrobili Kamilce několik solidních cucfleků. Ve volném čase se potom věnují spaní a vzájemnému  tulení. Kamilka se do jejich pelíšku p1010038.jpgdostavuje pro jistotu jen za účelem krmení a prdélkové hygieny. V zájmu pudu sebezáchovy chodí totiž relaxovat minimálně metr od tohoto inkriminovaného místa. Po probuzení se proto štěníci věnují též batolení a pištění. A to přesně v tomto pořadí. V noci se potom obvykle batolí v jedenáct, ve dvě a v pět ráno. To vím naprosto přesně, protože při této aktivitě pravidelně minimálně jeden mimísek vypadne z pelíšku, a protože záhy zjistí, že se ocitl sám, tak se dá do srdceryvného pištění, které přejde ve kvílení. Já musím pochopitelně vstát a dát ho zpět. Nejčastěji se na tyto výlety pouští Kukí a Kryšpínek.p1010064.jpg

Nezapírám, že přes den se na ně rozhodně chodím dívat raději . Pomalu už se to dá považovat za jistý druh závislosti. Jen si odskočím z pokojíčku, kde mám pracovnu, do obýváku pro nějakou  tu složku a po dvaceti minutách zjistím, že celou dobu sedím u štěněcího pelíšku a čumím na ně, jak spinkají... S pevným rozhodnutím, že musím jít něco dělat se pak se vrátím do pokojíčku a marně vzpomínám, proč jsem do toho obýváku vlastně šla . A to se to bude jenom zhoršovat!p1010084.jpg

Nesmím ani zapomenout na největší novinku - našim Cipískům se otevírají očička . První s tím začal Kryšpínek, a to už desátý den svýho života. O dva dny později se připojili i Kukí a Kendy. Kačenka si zatím dává na čas, pořád vypadá jako Japoneček, ale čekáme to každým dnem.

Asi vás také zajímá, jaké budou mít ti naši čiperkové kožíšky. No... babo raď... Osobně si dovoluji hádat, že Kukí, Kačenka a Kryšpínek budou krátkosrstí, tak na 90 %. V případě Kendíka jsem ale p1010016.jpgopravdu na vážkách, protože chvilku mi připadá krátkorstý a chvilku si říkám, že by mohl být i dlouhosrstý, takže na konečný verdikt si ještě počkáte.

Vypadá to tedy, že převážná část štěnítek bude po tatínkovi . Ovšem ta velikost a ty faldíky, to je made in Kamilka . Kamilka pochopitelně stále žere jako zjednaná, aby dokázala vyrobit ty litry kvalitního mlíčka. Kromě toho už si ale dopřává i pohyb a vysloveně se těší na nějakou tu kratší vycházku. Kdo by si ostatně od těch upírků nepotřeboval vyvětrat hlavu .

Cipískové - 2. týden
 Štěně 8.10. 9.10. 10.10. 11.10. 12.10. 13.10.

p1010030.jpg Cookie (Kukí)

344 gramů 370 gramů 392 gramů 424 gramů 446 gramů 478 gramů

p1010060.jpg Crispy (Kryšpín)

290 gramů 324 gramů 340 gramů 376 gramů 408 gramů 442 gramů

p1010080.jpg

 

 

 

 Candy (Kendík)

296 gramů 322 gramů 346 gramů 380 gramů 402 gramů 430 gramů

p1010012.jpg Catkin (Kačenka)

312 gramů 330 gramů 362 gramů 386 gramů 418 gramů 440 gramů

U příležitosti čtrnáctidenního výročí byli Cipískové poprvé odčerveni a ostříhala jsem jim drápky.

7.10.2012

Našim Cipískům je právě jeden týden . A celých těch sedm dní měli na práci expresní růst, p1010084.jpgaby se stihli zdvojnásobit a světe div se, povedlo se jim to . Však také nedělali nic jiného, než že byli přisátí na Kamilčiných cecících a pomalu s nimi v tlamičkách i spinkali.

Kamilka se první dny od nich nechtěla ani hnout a musela jsem ji dokonce na vodítku dovést k bedýnce na čůrání . Teď koncem týdne už se nechala zlákat i na kraťoučkou vycházku a občas se chodí vyspat i mimo pelíšek. I já trpím docela slušným spánkovým deficitem, takže se jí vůbec nedivím .

p1010162.jpgAby měla dost mlíčka pro ty malé upírky, žere Kamilka jako zjednaná až 6x denně plnou mističku. Kamilka a potažmo ani štěníci si nemůžou na pestrost barfové stravy stěžovat: tvarůžek, pohanka, ovesné vložky, jáhly, jogurt, pečená jablka, neprané zelené drštky, mleté celé kuře, mleté hovězí s droby, mleté vemínko, pečený vepřový jazyk, pečená hovězí oháňka, rajčata, papriky, mrkev, vajíčka, oříšky, pivovarské kvasnice, med, chlorela...

 

Celý týden jsem se hluboce zamýšlele nad tím, jak se vlastně budou ta nová čivavátka jmenovat a díky inspiraci od mých kamarádů a známých jsem to vymyslela:

Cookie

p1010093.jpgPrvní narozená fenečka dostala jméno Cookie - čti a volej Kukíí . Kukí se narodila nejen jako první, ale i jako největší a na toto svoje prvenství si rozhodně nenechá sáhnout. Dnes ráno už to vytáhla na rovných 300 gramů a za krkem a na prdélce se jí vlní pěkné špíčky!

Kromě toho mám takový pocit, že Kukí bude moci přijít pouze do rukou zkušeného psovoda. Nejen, že je děsně žravá, ale ke všemu se pořád kvůli něčemu rozčiluje. Když jí člověk vezme do ruky, tak sebou vytrvale mele a každou chvilku kvůli něčemu piští .

p1010124.jpgCrispy

Hned po Cookie se narodil nejmenší pejsek (čivavologové se právě asi uchytnou, protože tomu, čemu já říkám "nejmenší", je stále na čivaví poměry pěkný macek) a právě tomuhle uličníkovi jsem vybrala jméno Crispy - čti Kryspy a něžně volej Kryšpíne . Kryšpínek na mě dělá strašně něžňoučký dojem. Ovšem tenhle něžní mimísek se po týdnu života vykrmil na 266 gramů.

p1010139.jpgCandy

Druhému narozenému pejskovy jsem vybrala jméno Candy - čti Kendy, něžně volej Kendíku . Kendík se zatím jeví jako nežný mazlík. A nechci předbíhat, ale myslím, že bude dlouhosrstý, protože má úplně jiný kožíšek, než zbývající tři. Ačkoliv jsem Kendíka neviděla přestrkovat a handrkovat se u cecíků, stejně se o mlíčko připravit nenechal a dnes ráno se vypásl na 278 gramů .

p1010155.jpgCatkin

Tedy vymyslet jméno pro tuhle něžnou a roztomilou holčičku mi dalo opravdu zabrat. Nakonec zvítězilo jméno Catkin - čti Ketkyn, něžně volej Kety, familiérně Kačenko . Kačenka je něžná kráska (s tvrďáckou Kukí se nedá srovnávat), vejde se mi do dlaně a vždycky se mi v ní tak roztomiloučce stulí... No kdo by se do těch 284 gramů nezamiloval .

  

Cipískové - 1. týden
Štěník 1.10. 2.10. 3.10. 4.10. 5.10. 6.10. 7.10.
Cookiep1010104.jpg 168 gramů 186 gramů 204 gramů 232 gramů 260 gramů 288 gramů 300 gramů

Crispyp1010107.jpg

138 gramů 152 gramů 172 gramů 194 gramů 208 gramů 238 gramů 266 gramů
Candy p1010126.jpg 156 gramů 170 gramů 186 gramů 204 gramů 224 gramů 250 gramů 278 gramů
Catkin p1010143.jpg 154 gramů 168 gramů 190 gramů 214 gramů 238 gramů 266 gramů 284 gramů

 1.10.2012

p1010079.jpgBeruška se do Kamilčiných Cipísků doslova zamilovala. Dělala první i poslední pro to, aby mohla být v pelíšku s Kamilkou a se štěníky. Na plné obrátky se jí rozjela falešná březost a dokonce se jí povedlo i nějakého toho štěníka nakojit, protože se jí spustilo mlíčko.Toto její "blaho" ale mělo jen krátkého trvání, protože byla u mne doma jen na hlídání a už v pondělí večer šupajdila zpět domů s rodiči.

Mája se také ráda chodí na štěnítka dívat. Dokonce se mnou ochotně během noci vstává a chodí se dívat, proč zase ti malí piští. Ráda by si je pořádně očuchala, ale Kamča je stráží a žádné takové. Jo, holt Beruška uměla být vlezlejší a neodbytnější .


No to mě může picnout!  Jak tady aktualizuju stránky, tak jsem vymazala historii narození Cipísků . Musím to tedy napsat znovu... Ach jo...


Jak jsme se narodili 30.9.2012

p1010015.jpgCipískové se narodili v neděli ráno 30. září 2012. Porod se začal o půl třetí ráno a poslední štěnítko vykouklo na svět o půl osmé. Sice na sonu byla zjištěna jen tři miminka, ale jelikož Kamilka přibrala kilo a poslední dny vypadala jakou meloun s nožičkama, měla jsem takové tušení, že tentokrát to Kamča rozjede. A taky že jo: na svět přišli čtyři pořádní mackové - dvě holčičky a dva kluci  a dokonce se Kamilka rozjela i barevně: tři štěníci budou s bílými znaky!

p1010043.jpgZe začátku jsem se já i Kamilka pořádně zapotily. První se totiž rodila zadečkem napřed největší fenečka, která vážila plných 150 gramů a bezmála hodinu trčela Kamilka z prdélky jen jedna zadní nožička. Už jsem měla v ruce mobil a přemýšlela, komu budu volat o pomoc, když Kamča zabrala, já trošku popotáhla a byla na světě . Chvilinku po ní se narodil (nebo spíše díky předchozímu natlakování vyskočil) menší klučina a potom už vše šlapalo jako na drátkách. Kamilka se i tentorkát překonala a na váhách mimísků rozhodně nešetřila . Vypadá to, že všichni jsou zdraví a mají se k světu. p1010027.jpgSoudím tak podle toho, že se ještě mokří (zatímco já se snažila zauzlovat jim pupeční šňůry) přisáli k cecíkům a této činnosti se věnují prakticky nepřetržitě.

I Kamilka vypadá šťastně a spokojeně a dle všeho se snaží štěnítka ulízat do bezvědomí . Mája i Beruška se pochopitelně také účastnily porodu - tedy pletly se a očumovaly. Beruška měla doslova očička na vrh hlavy a nejraději by štěnítka Kamilce čmajzla. Mája na ně vesele vrtěla ocáskem, ale rozhodně jí mateřské hormony jako Berušce ušima nestříkaly.

A teď už mi dovolte ta robátka - Cipísky - představit:

Cipískové - narození 30.9.2012
 Štěník  Pohlaví  Barva  Váha  Čas
p1010034.jpg fenečka plavá s bílými znaky (lysinka na čelíčku) 150 g 5:11
p1010021.jpg pejsek plavá s bílými znaky (lysinka na čelíčku) 126 g 5:22
p1010026.jpg pejsek plavá 144 g 6:39
p1010029.jpg fenečka plavá s bílými znaky (bez lysinky) 136 g 7:14

Napjaté očekávání

p1010003.jpgV druhé polovině březosti začala Kamilka valem pučmelounovatět. A to natolik, že jsem jí musela ostříhat kožíšek na bříšku kolem cecíků, aby to opticky nevypadalo, že tahá bříško po zemi. Při pohledu shora to vypadalo, jako by Kamča sežrala v celku nafouknutý menší míč a úměrně jeho zvětšující se velikosti se přešla z vycházkového klusu do valivého kroku. 

Ačkoliv se snažím Kamilku příliš nepřekrmovat, dostávala samozřejmě jen to nejkvalitnější - p1010007.jpgčerstvé masíčko, zeleninku, ovoce a nějakou tu sladkou dobrůtku v podobě mléčných výrobků navrch. Ostatně to občas vypadalo, že má těhotenské chutě a zřejmě by si s chutí zakousla i okurku na kyselo. Velice často na mě zkoušela lostomilé ksichtíky: mám na něco chuť .

Kamilčinu březost jsme si byli nechat potvrdit SONO vyšetřením na veterinární klinice ZOO Vet v Hradci Králové, kde byla objevena tři štěněcí miminka s ťukajícími srdíčky.

Naše námluvy

V neděli 29.7.2012 jsem vyrazila s hárající Kamilkou na dalekou cestu až do vesničky u 252645_204700209573860_3424381_n.jpgNepomuku. Naším cílem byl pečlivě a více jak rok dopředu vybraný Kamilčin ženich Jess Satya. Ale co čert nechtěl. Kamilka kolem Jessíka poskakovala jako kurvička, natáčela se mu, strkala mu svou prcinu pod čumák i nakrýt sama se jej pokusila a Jessík nic . Tedy pominu-li několik vlažných naskočení. Raději si něco kolo čuchal...

Až pozdě jsme zjistili, že Jessík je spíše zaměřen na upejpavé a nepřístupné panny a nadržená Kamilka mu nevyhovovala. Po třech hodinách marného snažení a pro celkové zemdlení všech zúčastněných (někdy se u toho krytí nadřu víc, jak psi), jsme to vzdali.

254130_204700146240533_7262120_n.jpgJenže protože jsem na místo "akce" jela čtyři hodiny a stejně dlouhá cesta mne čekala i zpět, nechtělo se mi logicky odjet s prázdnou. A tak jsem využila nabídky pokusit se Kamilku nakrýt druhým psem stejné majitelky, kterým byl krátkosrstý, trikolorní fešák Herionto od Vilzonky. A to byla přátelé láska na první pohled. Kamilka ožila, Onýsek kolem ní poskakoval, byl něžný a beze sporu při chuti.

Rozhodně to byo namáhavé ale i vtipné odpoledne. Myslím, že vejde do historie, jak jsme se při přidržování svázaného párečku smáli a dohadovali podmínky krytí .

 

adsc_0011.jpgMamka - Camilla Jolly Pixie

  • akutální váha 3 kg
  • barva plavá s tmavou maskou
  • srst dlouhá
  • výška 22 cm
  • luxace patelly 0/0
  • fontanela není
  • ostatní informace o Kamilce najdete na těchto stránkách

Taťka - Herionto od Vilzonky

  • 309835_258443940866153_1024966909_n.jpgváha 2,6 kg
  • barva tricolor
  • srst krátká
  • výška 21 cm
  • luxace patelly 0/0
  • fontanela není
  • šampion Maďarska, Český šampion, šampion a junior šampion CHIHUAHUA KLUBU ČR, o. s.