Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

V loňském roce si papaláši FCI řekli, že sepíší nové mezinárodní soutěžní řády obedience, což jsem já (už zřejmě stará generace) ocenila značně nevrle, protože nesnáším změny a ještě méně centrální řízení tipu EU. Ono kdyby vám rok co rok, nějaký .... grrr.... měnil čísla účtů, způsoby účtování opravných položek, metody oceňování, výpočty mezd, asi byste taky začali prskat a dostávat vyrážku pokaždé, když někdo začne mluvit o změnách. A to nemluvím o běžných záležitostech, tipu musíme mít všichni digitální televizi, nesmíme používat běžné žárovky...

Z výše uvedeného je jasné, že nepatřím do skupiny příznivců, která hýří nadšením z toho, že nyní budeme moci jezdit závodit podle identických řádů napříč OB1 až OB3 i do zahraničí. Ale co člověk může dělat. Alespoň jsem si zaprskala v internetových diskusích . Dle mého názoru totiž obedience ztrácí kouzlo všestrannosti, protože se značně osekaly disciplíny aportovací a čuchací.

Čtení řádu však není totéž, jako jeho aplikace v praxi, a tak jsme vyrazili v neděli 29.4.2012 na zkoušky nanečisto do Kladna. Asi si řeknete, že jsem už opravdu cvok, jezdit kvůli zkouškám nanečisto takovou dálku, ale kapku mi zaskřípala logistika, protože v den, kdy jsou zkoušky nanečisto u nás ve Dvoře, jsem v Olomouci. Takže máte naprostou pravdu, že jsem cvok... . Mimochodem, moje vozítko už má najeto za pět let 23 000 km, a to z 80 % kvůli psům .

V Kladně jsem byla poprvé a prostředí mne velmi mile překvapilo. Krásně posekaný trávníček - pro čivavy ideální. Zrovna se konala vlna jarních veder, takže jsme ocenili i hojný stín, který se bohužel nekonal přímo na cvičebním placu, kde na náš padla taková deka, že čivavy okamžitě přepnuly na plážovou náladu. Já zase ocenila vítečné občerstvení - zejména vdolky byly luxusní .

• Odložení na jedničku s hvězdičkou (ostatně Kamilka by nejraději soutěžila pouze v odkládání).
• Chůze u nohy proběhla standardním průměrem, který rozhodčí komentoval zcela tradičně: Zdálo se mu, že Kamilka maká, ale já jsem moc rychlá. Asi si budu muset svázat tkaničky u bot, páč mě se zdálo, že menší krůčky už fakt neumím. Novinkou u chůze je, že psovod musí nejen obcházet jeden kužel v kruhu, ale ještě se musí obvodem tohoto kruhu trefit mezi dva kužely další, takže docela legrace - sledovat živočicha, držet tvar, nevrazit do kuželu... .
• Odložení za pochodu do lehni bylo pěkné. Kamilka si v životě nelehne rychle, to je holt její styl, a změny žádné, takže pohoda.
• Odložení do sedni. Člověka kapku překvapí ta vzdálenost chůze, než dojde k akci a kromě toho, otočit se dostatečně „rychle“, aby si Kamilka stihla sednout, je při jejím ležérním stylu machrovina .
• Držení aportu se na první pohled jeví, jako cvik jednoduchý. Ovšem Kamilka nesnáší braní cizích aportů do tlamičky, což zde ukázkově předvedla. Velmi neochotně vzala tu odpornou věc do tlamy a pak ji po pár vteřinách znechuceně vyplivla.
• Vyslání do čtverce nezaznamenalo změny, takže z mé strany to bylo OK. Kamilka už toho ale měla dost a do čtverce prakticky došla (zatímco já jí za prdélku strkala očima).
• Skok přes překážku byl naopak novinkou a bylo otázkou, jak se k tomu postavit. Po vyzkoušení si tohoto cviku a po jeho zhodnocení rozhodčím jsem došla k závěru, že pro nás bude nejvíce taktické postavit se úplně těsně před překážku, dát Kamilce hop a hned lehni, protože jakmile Kamča dostane možnost předvést své tempo, letí nám bodíky dolů. Ale pokud realizuje jen skok a plácne sebou na zem, tak nám nic takového jako „tempo“ nehrozí.
• Ovladatelnost by za normálních okolností nebyla také nic zvláštního, až na to, že se sedni/lehni provádí dvakrát. Nicméně Kamilka mi při tomto cviku dávala natolik najevo, že v tomhle vedru už by to chtělo relax, že se místo lehni rozvalila natolik, že jsem měla pocit, že se za chvíli natáhne na bok a usne. Zvednout jí z této polohy do sedu byl výkon nadlidský.
• Málem bych zapomněla na přivolání. I tento cvik nedoznal žádné změny, ovšem Kamilka se tentokrát nějak zahleděla, nebo co, a místo očekávaného sprintu si ležérně doklusla.

Při závěrečném hodnocení jsme ještě schytaly „celkový dojem“. No... žádná sláva. Ono snažit se povzbudit znuděným dojmem působící Kamilku je krajně obtížné a vypadá to asi tak, že já tam křepčím (rozhodčí to decentně ohodnotil, jako že jsem veselá) a s Kamilkou to prakticky ani nehne . Je však otázkou, co by se stalo, kdybych nekřepčila... Výsledkem bylo 156 bodíků, z čehož by byla známka dobře .

Mája vyrazila po svém úrazu na cvičební akci letos poprvé a ke všemu bez předchozího tréninku, protože jsem nějak nepochopila, že při zkouškách nanečisto se s tréninkem před akcí jaksi nepočítá a kdo nevyužije při prezentaci o své vůli placu, má smůlu. O tom, že ani doma jsme to s tréninkem nepřeháněli, nemluvím. Takže Mája chudák neviděla před zkouškou samotnou ani čtverec ani překážku, takže výsledkem bylo, že do čtverce nevyběhla a překážku oběhla :-D Nicméně pro mne to byla objevitelská cesta do kategorie OB1 a hlavně jsem potřebovala vidět, jak se Mája bude při závodech chovat. Moje obavy se bohužel potvrdily .

Kolem cvičáku (za plotem) se procházeli dva vlčáci a vždy, když byli v dohledu, tak Mája štěkala a štěkala a štěkala . Sice zůstala na místě, kde prováděla cvik, ale celá nervózní se rozhlížela a hlásila nebezpečí.

• Odložení v kategorii OB1 je poměrně těžké, protože odcházíte do úkrytu. Mája na místě vydržela, i když si sedla a štěkala, ale vzhledem ke sporadickému tréninku a ke stresu, ve kterém byla, hodnotím její výkon kladně. VYDRŽELA na místě .
• Chůze u nohy už se konala za šíleného vedra a byla děsná. Máje se vůbec nechtělo, ale bojovaly jsme až do konce. Dokonce rozhodčí neměl nic ani proti mému stylu rychlé chůze, při které předvádím sprintujícího maratonce při rychlosti 2 km v hodině . Rozhodně to byla zajímavá zkušenost, srovnat plánek chůze se skutečností a moje fóbie z levých a pravých stran byla zpět. Nevím proč, ale pokaždé se vyděsím, když mi steward hlásí změnu směru.
• Přivolání, kde oproti OBZ je změna jen ve vzdálenosti, bylo celkem povedené a Mája se trošku zmátožila a na to vedro si rámcově zvykla. Takže spokojenost.
• Odložení za pochodu do stoje bylo také povedené, až na to, že Mája nečekala, že až se k ní vrátím, tak si bude sedat, což jsem kapku zanedbala v tréninku, kde jsem se zaměřovala na stůj za všech okolností. Bohužel tento cvik byl ovlivněn štěkáním na nebezpečné vlčáky.
• Odložení do sedni bylo také pěkné - nula byla opět za to štěkání na vlčáky. Ale zatímco při odložení do stoje vám všechno velí steward, tak při odložení do sedu se zkouší inteligence a orientační smysl závodníka, který u mne zcela selhal. Přeslechla jsem, že mám jít na úroveň překážky a domnívala jsem se, že na úroveň kuželu a ve chvíli, kdy jsem míjela kužel s Májou stále u nohy, jsem začala na stewarda vrhat zmatené (o pomoc volající) pohledy.
• Cvik vyslání do čtverce byl popsán výše - ani jsme se k němu nepřiblížily, každopádně jsem v řádu přehlédla, že vyslání je bez ukázání rukou.
• Cvik přinášení cizího aportu se mi povedl. Ukázkově se mi povedlo odhodit aportek na předepsanou vzdálenost . Mája po něm dokonce vystartovala, obhlédla okolí, jestli tam není něco příhodnějšího a pak se jej jala přinášet. Energie jí však došla něco přes metr přede mnou, kde jí aportek upadl, ale já to vidím jako velmi slibnou vlaštovku. To dotáhneme .
• Skok přes překážku byl zajímavý v tom, že jsem opět vysílala zmatené pohledy na stewarda, který při tomto cviku pouze dává pokyn k přivolání psa, ale psovod si určuje vzdálenost před a za překážkou sám. Po menších zmatcích byla Mája přivolána a překážku obešla obloukem . Ono není divu, když jsme to poprvé zběžně (celkem 3x) trénovaly ve čtvrtek .
• Při ovladatelnosti na dálku (a že to je tedy dálka...) už byla Mája unavená, a tak jsem tuším některý povel musela opakovat, ale jinak i zde to vidím jako nadějnou vlaštovku.

Celkový dojem jsme udělaly lepší, než s Kamilkou, ale hatilo nám to to štěkání. Holt to se nedá nic dělat. Musím věřit Turid Rugaas, že mozek psa, který byl vystaven takovému stresu, se dostane do normálu až tak za cca 10 měsíců. Výsledkem naší OB1 premiéry tak bylo trapných 70 bodíků , což má ale na druhou stranu výhodu v tom, že teď už se přeci budeme jen zlepšovat!

Za fotečky děkujeme Patricii Pasler!