Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závody v poslušnosti Chlumec nad Cidlinou 16.5.2009

17. 5. 2009

Na I. ročník Závodu malých plemen v Chlumci nad Cidlinou, kde jsme měly poprvé startovat v kategorii ZZO, jsme se na jednu stranu těšily a na druhou jsme měly pěkně stažené půlky. Těsně před závody jsme tak vzájemně zjišťovaly, kdo z nás, zda já, Katka nebo Míša, měl ten šílený nápad: zúčastnit se. Pachatel byl sice zjištěn, ale z důvodu ochrany osobnosti jej nebudu jmenovat .

S Kamilkou jsme tři měsíce předtím trénovaly, jak jen to bylo možné a ačkoliv se nám díky obedience přístupu a práci s klikrem pořadilo v aportování udělat velký pokrok, bylo mi jasné, že bychom musely mít z pekla štěstí, aby Kamilka aportek na 10 kroků přinesla. Přesto mi zbývající část naší výpravy znemožnila vzít kramle ještě před závodem , a protože i ony měly jisté "mezery", byla jsem odhodlána srdnatě nastoupit.

ObrazekProtože nástup byl již v 7 ráno, rozhodly jsme se já a Katka, že přespíme v penzionu přímo v Chlumci, abychom nemusely vstávat někdy v pět ráno a nebyly jsme pak my i naši živočichové tj. Kamilka a jezevčice Ginger nevyspalé. Míša s krysoletem Žolíkem toto neřešili, jelikož Žolík je hyperaktivka  a něco jako únavu nezná.  Výsledek však byl takový, že jsme se pořádně nevyspaly ani tak. Po chodbě se trousili další ubytovaní hosté až do brzkých ranních hodin, což naši hlídači (včetně Mášenky) musely jaksepatří štěkotem komentovat. Nejhorší ale bylo, když jsem se ráno podívala z okna. Pokud si dovedete představit pohled do podzimní zamlžené a deštivé krajiny, tak to jsem tam přesně viděla. Při jízdě na cvičák se to snad ještě zhoršilo a hustší mrholení se změnilo v totální liják. Chtělo se mi brečet a pořadatelům asi taky . Měsíce příprav byly v prachu, jelikož v bažinatém terénu si Kamilka nelehne, nesedne a chodit v tom bude jen s maximálním odporem. O tom, že nastydne, ani nemluvím.Obrazek

Přesto však, po značném přemlouvání ze strany Katky, jsme tam zůstaly. Nebudu zastírat, že bych se nejradši otočila a jela domů. Po cca dvaceti minutách přesunů z auta pod střechu bylo vše totálně navhlhé a za dalších dvacet minut jsem byla ztuhlá zimou. Organizátoři naštěstí zatopili v klubovně, kam se okamžitě stěhovala Kamilka s Májou. Slavnostní nástup (v našem případě pod velkým deštníkem) by tak slavnostním mohl nazvat jen obojživelník .

Já jsem si vylosovala startovní číslo 12, zatímco Míša s Katkou měly tuším 6 a 7 (nebo tak nějak), takže vyrazily prakticky záhy na louku, kde se klání v ZZO konalo. Neviděla jsem na ně, a tak jsem zabalená v Obrazekdece hlídala naše batožiny a koukala jak ve slejváku cvičí ZMMP.

Původně jsem byla odhodlána vyrazit na závod jen v triku, abych si pak mohla vzít suchou alespoň mikinu, náhradní ponožky, eventuelně i noční košily. Jenže začal foukat i vítr a byla slušná zima, takže mne Katka zachránila vlastní nepromokavou vestou. Kamilka (i já) měla štěstí, že těsně před naším nástupem na plac, přestalo pršet. Přesto však funkci fotografa plnila jen Katka, jelikož měla voduvzdorný foťák.

ObrazekKamilka byla vyhřátá od kamen v klubovně, a tak kupodivu v celku i v mokru spolupracovala. Volno bylo na naše poměry moc pěkné, až na to, že se vlažně připojila k noze (9 bodíků). To ještě dotrénujeme . Chůze u nohy odpovídala terénu a občas bylo třeba lehké pobídky vodítkem (9 bodíků). Sedni a lehni Kamilka provedla, i když pochopitelně bylo lehni pomalinké a provedené s odporem, kdy se na mě koukala, jestli to myslím fakt vážně (9 bodíků). Odložení v leže za pochodu potom v našem provedení bylo odložení v do náznaku lehu, kdy Kamilíšek předvedl svou osobitou polohu v sedě s nataženýma předníma nožičkama, aby si nenamočila bříško (8 bodíků). Aportek se nekonal, což odpovídalo nadšení mého navlhlého živočicha (0 bodíků). Odložení se oproti tomu zdařilo bez chybičky - Kamilka vydržela ! (10 bodíků). Celkem jsme tedy utržily 45 bodů ze 60 možných a vybojovaly celkové 8. místo.

ObrazekVezmu-li v potaz povětrnostní podmínky, tak to byl výkon hodný obdivu a byla jsem na svou čivavičku moooc pyšná. Katka s Gingi (16. místo) ani Míša se Žolíčkem (10. místo) neměli takové štěstí, protože těm při akci pršelo, a tak i jim třepu packou za odvahu a lítý boj. Příště to těm namakaným kníračům a STB natřeme! Nebude-li ovšem pršet...

Potom už na nás čekalo jen dlouhé čekání na ukončení celých závodů, během kterého se vyjasnilo, začalo svítit sluníčko a vysušil se trávník. Koza aby do toho kopla! Čekání to ale bylo úmorné, jelikož ukončení jsme se dočkali až kolem 17 hodiny. Myslím, že mohu směle říci, že jsme domů dorazily všechny utahané na plech, jako bychom uběhly maraton.ObrazekObrazek

Aby si ty moje čivavičky odpočinuly, tak jsme se v neděli vyrazili opalovat na ryby. Ryby sice nebraly, ale to bylo dobře, protože jsem krásně klimbala, opalovala se a plavala v písáku, což byl úžasný relax. Moji živočichové si to také ohromně užili, jelikož si mohli běhat kde chtěli a hlavně se brouzdat v rákosí a plašit žáby .

Kompletní fotogalerie Katky Volejníkové ze závodů ZDE.