Katka s Chiquitou měla bezva nápad, udělat si výlet do rozestavěné vojenské pevnosti Stachelberg, kterou máme prakticky u nosu a nikdy jsme tam nebyly. A jelikož nám není lhostejný ani jednotvárný život našich seniorů 
, vzaly jsme sebou i mou tetu s maltézáčkem Beníkem. Protože šlo o výlet jen na pár hodin, jela nejen Mája, ale i Kamilka.
Výlet byl zahájen mou příšernou bolestí hlavy, která byla zřejmě následkem nevyspání a přetažení... 
ať žije štěněcí mateřská dovolená. Naštěstí měla teta po ruce solidně vybavenou lékárničku, takže jsem byla zachráněna. Poté hned následoval sestup do útrob pevnosti. My, co žijeme takřka v pohraničí, už máme nějaké ty pevnosti za sebou, ale tohle byl zcela nový zážitek. Stachelberg je totiž pevnost ve stavu rozestavění a tudíž je to tak napůl umělá jeskyně. Musí se tam také chodit v helmách, které však účastníkům co chvíli padaly z hlavy, zejména ve chvíli, kdy nás 
průvodkyně vyzvala, abychom se podívali nahoru 
. Čivaviček se to netýkalo, ty byly schované v klokance a čučely, div jim očička nevypadly z důlků. Po svých šla jen Chiquitka.
Výklad byl velmi zajímavý, ale to nebudu obšírně popisovat, jen si tam hezky běžtě taky. Po výstupu 186 schodů z podzemí jsme se občerstvily a vyrazily na krátkou vycházku pod mým vedením. Ta vedla (zejména k radosti bílého Beníčka) kolem lomu, kde se na cestě nacházelo chytlavé rezaté bahýnko. Teta mi pak následně popisovala, že musela Beníka po naší vycházce nejprve odmočit a potom teprve vykoupat. Zlaté samočistící čivavy... Než jsme dojely domů, tak byly jak z cukru a nemusela jsem na ně šáhnout.
Část trasy vedla lesem, kde jsme se prostě neudržely a sbíraly houby. Zde nabral Beník černý nádech. Káťa jako obvykle nepustila foťák z rukou, takže jsem 
vyfocena (a nejen já) v mnoha nelichotivých pózách a občas se tvářím jak totální dement, takže tato fotogalerie určitě stojí za shlédnutí. Káťa má prostě talent na momentky.
Den to byl každopádně krásný, Chiquitka v autě nelínala a chovala se slušně (až na to, že se několikrát pokusila sežrat Beníka) a tetě jsem na jízdu zpět půjčila na černobílého maltézáka utěrku. Co více si přát...
