Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Prakticky všechny jsme se shodly na tom, že se nutně potřebujeme vyvenčit, vypovídat se, zapomenout na starosti apod., a tak jsme zaúkolovaly Danču Hoblovou, aby pro nás vymyslela nějakou vycházku. A nutno říci, že organizátora jsme vybraly dobře . Pravda, až do poslední chvíle nebyl jasný cíl cesty, ani to, zda se bude jednat jen o krátkou vycházku po blízkých loukách nebo o nefalšovaný výlet až někam za horizont. To se projevilo i v přípravě a vybavení jednotlivých účastníků. Zatímco já (v zájmu hesla - nic mne nepřekvapí ) jsem se dostavila s narvaným batůžkem, který obsahoval deku, ručník, termostku s čajem, namazaný rohlík jako svačinka, vyhřívací kolečko řádně zahřáté, klokanku na čivavy, tašku na čivavy, rukavice, čepici, šálu, peněženku, mobil, dva čivaví kožíšky... Byli tu i tací, kteří si zanechali v autě dokonce i bundu se slovy, že se s ní nebudou celou cestu tahat a vyrazili na prahu prosince pravda hodně nalehko  

O celém našem výletu již byla napsána rozsáhlá reportáž našimi Katkami (KUK), ze které by mohli nezasvěcení nabýt dojmu, že jsme pěkní cvoci (a nebyl by daleko od pravdy). Prozaicky však lze říci, že jsme vyrazili z našeho novosvětského cvičáku směrem přibližně severním. Po projití hustého lesa, jsme oslavili krásné 20. narozeniny naší Katky. Ta se musela schovat za křoví, zatímco se druhá (poněkud starší) Katka s Dančou snažily zapálit 20 prskavek, aby se tak navodila ta pravá slavnostní atmosféra. Poněkud jsme však podcenily rychlost a teplotu hoření svazku dvaceti prskavek, a tak byla po cca 1 sekundě odhozena šíleně fajrující koule...

Následoval další (velmi praktický dárek) spočívající v počtu 20 banánů . Oslavenkyně jistě ocenila, když jsme jí přiděly dárkovou taštičku s tímto obsahem, jelikož nebyla vybavena batohem, a tak jsme banány bleskově zkrmily. Součástí oslavy bylo i zkonzumování lahve sektu v plastových kelímků, po kterém se mnohé z nás (včetně mé maličkosti) trochu motaly.

Značně vyhladovělé jsme dorazily ke srubu skautů, kde Danča ze svého naditého báglu vybalila buřtíky a chleba, které jsme si opekly. Já osobně opekla tři a snědla jen dva. Jedem mi totiž stáhla přímo z tyčky nad ohněm Ejmy, když poněkud poklesly plameny. Teď už chápu, proč byl pro naše předky oheň tak důležitý, když se chránili před dravou zvěří .

Řádně občerstveným se nám podařilo vmáčknout se i do hospody "U Silvera" (to víte, šest lidí a patnáct psů - to není skladná skupinka), kde jsme si káply něco teplého do žaludku. Já po svém svařeném víně dostala chechtavku, když se mi vodítko s čivavami vyškublo z ruky a já ho nemohla chytit... Prostě bylo veselo, a tak nám vůbec nevadilo, že jsme domů dotlapkali prakticky až za tmy. Tedy až na jistou osobu, která slíbila, že bude za dvě hodinky doma... 

Fotily tentokrát jen Katky, jelikož se mi foťák do batůžku fakt nevešel. Jako obvykle mě to ale nevěřily a považovaly mne za prach sprostého lenocha, který se z focení soustavně ulejvá, zvlásť když moje čivavy vyfotí někdo jiný. To je ale pochopitelně nesmysl