Vodácký výlet - Labe 2.5.2009
Realizovat vodáckou výpravu z osazenstva našeho cvičáku nebylo vůbec jednoduché. Někteří - tedy lépe řečeno některé - odmítly pozvání s odůvodněním, že se hodlají utopit později při jiné příležitosti. Další by sice rády jely, ale měly jiné povinnosti (výstavbu plotu, úklid domácnosti atd.). Přesto se nám ale nakonec zdařilo sehnat čtyři vodáky: mne, Danielku, Janu a jejího syna Čendu.
Ranní logistické hemžení (lodě naložit, vyložit, dovést vozejk do cíle atd.) proběhlo hladce, a tak jsme už po desáté spustili lodě na vodu. Počasí bylo tak nádherné, že nemohlo být lepší. Danielka, jakožto vodácký pulec, hrozně toužila po tom se "udělat". Nicméně jediný, kdo se nakonec koupal, jsem byla já 
. Na jezu ve Stanovicích jsem poněkud podcenila množství vody (tak to dopadá, když je někdo líný se předem kouknout), a tak místo poklidného koníčkování 
lodičky po táhlém jezu, jsem jej vedle lodi sjela po zadku. Auuu 
. Ještě štěstí, že má pr... je dobře polstrovaná, jelikož rachetyčtější osoba by jednak nejela tak rychle a jednak by jí to hooodně bolelo. Skutečnost, že jsem si narazila kostrč, jsem zjistila až při vystupována z auta na závěr výpravy, kdy se to již hezky rozleželo.
Každopádně během mého "sjetí" jezu jsem odhodila pádlo, jelikož loď mi přišla důležitější a nestihla jsem si jej odložit dovnitř. Takže jsem byla nucena po krk ve vodě chvilku vytuhnout, než mi zbytek výpravy dotransportoval Danielčino pádlo. Zde si opět musím pochválit svou tukovou tulení izolaci 
, fungovala perfektně. Štěstí nám přálo i v tom, že Danielka uchránila před utopením foťák, a že jako jedni z mála vodáků, vozíme v lodi náhradní pádlo, takže ovladatelnost naší lodi nebyla ohrožena a uplavané pádlo jsme nakonec i dohonily.
Do Kuksu jsme tak dorazili již krapet použití. Já mokrá prakticky od brady níže, ostatní mokří minimálně po kotníky a vzhledem k tomu, že jsme při "akci Stanovice" prolezli kde jakým roštím, tak se na nás přichytil i sem tam ten bodláček. Nakonec jsme se usadili na terase, sundali si boty a ohřivali si modrající nohy. V Kuksu jsme se trošku zdrželi, jelikož tam byl takový nával, že kuchyně nestíhala. Ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Já stihla uschnout a najedení jsme vyrazili na druhou část plavby.
Ta již proběhla hladce, včetně návratu domů a myslím, že jsme se kolektivně shodli na tom, že bychom mohli na vodu vyrazit častěji. Tedy... až se mi odleží ta kostrč . Při chůzi je to OK, ale sedám si a vstávám, jako by mi bylo pětasedmdesát 
.
