Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Jako obvykle (jinak by tomu ani být nemohlo): byla to jízda!  Jsem ráda, že tento víkend jsem měla "volno". Pokud pominu skutečnost, že jsem holkám ušila nový pelíšek (do něhož byl zrecyklován ten původní) a půl dne jsem se potom snažila dostat odevšad molitanovou drť. Pro případ, že byste se do něčeho podobného pouštěli, tak upozorňuji, že děsně elektrizuje a všude se přichytává . Fakt všude!

Ale zpět k víkendovkám. Jakmile se ozvaly první známky podzimu, dostala jsem NÁPAD. A tak se stalo, že jsem si pronajala jednu třídu v bývalé základní škole v Choustníkově Hradišti, kde si můžeme v suchu, teple a bezpečí cvičit s malými a středními pejsky.

Tak říkajíc zátěžovou zkouškou byla víkendovka s "poslušností", která se konala 16.  a 17. října 2010 a kterou jsem si dovolila přímo vést jako instruktorka. Po dvou dnech jsem prakticky ochraptěla (a kapku přibrala ), ale myslím, že jsme si to bezvadně užili. Sešla se nám totiž početná čivaví smečka, v níž z řady vybočoval pouze jeden pudlík . A co víc: sešel se též kolektiv paniček, se kterými jsem měla to štěstí, potkat se už na letním táboře a pracovat s nimi byla radost. Šikovní totiž byli úplně všichni. Na programu byla takzvaná "obýváková poslušnost", aneb co a jak můžeme trénovat doma v obýváku a stihli jsme probrat úplně všechno: od aportu po zůstaň.

Když jsem u aportu, tak se ukázalo, že Kamilka nebyla až tak natvrdlá, ale že většina čivav děsně nerada něco bere do tlamičky a tato fáze tedy dá opravdu zabrat . Naštěstí je tu naděje, že se to povede, protože Kamilka po roční námaze fakt aportuje . Na druhou stranu jsme zase objevili Maxíkův talent: kutálet čumáčkem plyšový míček. Až si to s paničkou doma nacvičí, tak to budě děsně něžnoučké a roztomilé číslo!

Myslím, že nemusím nijak rozebírat, že jsme pochopitelně nehovořili jen o výcviku, ale probralo se všechno možné i nemožné. Když si k tomu přičtete, že Iva a Jiřina u mne i přespávaly (praskly na to tři lahve vína), byl můj chrapot více než pochopitelný. I Kamilce s Májou se to děsně líbilo. Bylo totiž nutno řádně vnadit a vařeným masíčkem jsem po celý víkend rozhodně nešetřila. A k tomu ta čivaví smečka ! Ještě týden na to, že každý ráno šly pro jistotu podívat do pokojíčku, jestli tam náhodou někdo není. Asi bych s tím měla něco udělat. Mít doma jen dvě čivavy je asi kapku trapný...

Hned víkend  na to (23.10.2010) následovala intenzivka s tancem se psem. Přijely k nám instruktorky Veronika Hynková a Tereza Zůnová a intenzivě se z nás snažily vykřesat to nejlepší. V životě by mě kupříkladu nenapadlo, kolik druhů slalomu lze s pejskem realizovat (tedy pokud si panička zapamatuje, kam má dát nohy a psa) a odnesly jsme si i spoustu inspirace na další psí kousky. Nejhorší chvilka ale přišla, když se po mě po obědě chtělo, abych tančila. Terka se se mnou opravdu nadřela a myslím, že se všichni bavili, když se mi naprosto triviální kroky musely vysvětlovat extra znovu a znovu a znovu.... Mno - já je varovala, že jsem dřevo !

Ale v životě by mne nenapadlo, že tanec se psem může být taková zábava, takže na listopadové víkendovce pokračujeme! Jo... a kdybyste mne nemohli poznat, tak mám nový sestřih: na ježka 

Nudíte se? Pořiďte si ČIVAVU!!!!