Tábor MINIMAXIPES SPECIÁL 23.-30.7.2011
Ačkoliv se mi doma batolili Kamilčini štěníci, srdnatě jsem se vydala vstříc svým 
pořadatelským povinnostem k letnímu TÁBORU MINIMAXIPES SPECIÁL. A ač to pro mne znamenalo, že jsem tam nemohla stanovat, ale musela jsem několikrát denně pendlovat na kole tam a zpět (naštěstí je cvičák jen na druhé straně města), výborně jsem si ho užila a odnesla jsem si odtud opět mnoho nových informací a zkušeností. Kromě toho se mohu směle zúčastnit nějakého cyklistického závodu, protože mám natrénováno 
.
Hlavně jsem ale potkala spoustu senzačních lidiček (z nichž mnozí si průběžně jezdili otlapkávat štěníky) a užila si spoustu zábavy. Byl to prostě príma týden, i když jsem prakticky celou neděli poté prospala, páč odpočinkový týden to tedy rozhodně nebyl.
Jo... a počasí nám vyšlo na minuty! Vytrvalý lijavec se spustil až v sobotu během oběda, kterým se program tábora končil 
.
Na tábor se mnou pravidelně jezdila Mája a na chvilku jsem tam vyvenčila i Kamilku, protože jí ty mateřské povinnosti už tak trošku začaly lézt na mozek. Ono být celý den doma se třemi rozjívenými (a že dělali den ze dne pokroky) mimísky, nebylo nic jednoduchého...
Po zkušenostech z loňského roku jsem se snažila, aby byl program bohatý od rána do večera, aby účastníci neměli prostor na dožadování se přídavků a byli rádi, že si mohou odpočinout 
.
Táborníci se sjížděli od soboty večer a hned v neděli ráno byl program zahájen mou krátkou improvizací na téma motivace (jelikož instruktorky na tanec bojovaly s objížďkami) a hned na to se Veronika Hynková a Tereze Zůnová vrhly na představení klikru a cvičení za jeho pomoci. Potom následoval samotný trénink základních prvků z tance se psem a večer jsme si promítli v klubovně DVD o výchově psů.
Tanec se psem pokračoval i v neděli. Ale protože to bylo pro pejsky náročné, tak se více zapotili páníčkové. Vyhlášena totiž byla choreografická soutěž, kdy psa ztvárňoval taktéž "dvounožec". Vítězný tým zaujal nadšeným projevem a vzájemnou souhrou, takže o tohoto "psa" projevilo mnoho divaček upřímný zájem . No posuďte sami:
Ani ostatní týmy se rozhodně nenechaly zahambit, takže jsme se všichni výborně bavili, a to včetně účastníků agility tábora, který se konal hned vedle:
- VIDEO - Lucka a Helena (2. místo)
- VIDEO - Olina a Péťa (3. místo)
- VIDEO - Marcela a Eliška
- VIDEO - Jitka a Leona
Na závěr se pochopitelně konalo vyhlášení výsledků, a to se vším všudy, jelikož i nácvik chování se na stupních vítězů, byl součástí programu tábora 
.
Jelikož tanec se psem není jen o psovi, ale koukat se při tom musíme i na psovoda, nechyběl ani krátký kurzík základních krokových variací v podání člověčí části týmů. Tanec se psem je ovšem také o fantazii, protože zejména ve freestylu jsou vítány originální prvky, takže jsme si kolektivně i potrápili hlavičky vymýšlením, co všechno může pes dělat s čepicí, s botou, s deštníkem, s druhým psem...
V úterý a ve středu přišlo na řadu agility pod vedením Lucie Šárovcové (zvané též Šumákové), jejíž čtyřčlenná smečka byla nepřehlédnutelným oživením tábora. Při agility bodoval u všech zejména čivaváček Maxík (nejmenší účastník), který k nám loni přijel jako rozklepaná hromádka neštěstí, aby odsud letos odjížděl jako nadějný agiliťák 
. Ostatní pejskové od nás odjížděli převážně značně vykrmení a 
unavení 
(někteří bohužel i se zažívacími potížemi z přeplácání dobrůtkami 
).
Při agility se projevilo, že někteří páníčkové se nám trošku stydí, protože nadšení, radost, drive a motivace na trati vázli. A tak (sama někdy nevím, co to vlastně pořádám) byla do programu zařazena terapie smíchem, která měla velmi kladné ohlasy a mnoho z nás se dožadovalo přídavku 
. Že si to nedovedete představit? Vaše smůla. To holt musíte přijet na tábor . Překvapením jistě byla i ranní rozvička a historky v podání Lucky, jež oplývá vypravěčským talentem, byly taktéž nezapomenutelné . Sice jsem dost odbíhala, ale měla jsem pocit, že mnoho týmů se i za ty dva dny hoodně zlepšilo a zrychlilo. Když nic jiného, bylo je při běhání víc slyšet
Blok agility byl ukončen závěrečnou soutěží: část parkúru zdolával páníček se psem tradiční formou a část páníček s kilovou cihlou samostatně. Sama bych nevěřila, jak to může být 
fyzicky náročné 
. Opět pochopitelně nechyběly stupně vítězů:
- 1. místo - Helena a Penny 1:07:42
- 2. místo - Olina a Aros 1:09:97
- 3. místo - Helča a Fido 1:16:07
Bylo uděleno i několik speciálních cen, a to převážně za sklerózu (zapomenutá cihla nebo trať). Každopádně za udatnost si cenu zasloužil náš již zmiňovaný Maxík, který podal super výkon, a to dokonce 2x, protože poprvé jim na trať vběhl cizí pejsek.
Už si nejsem přesně jistá, ale mám pocit, že večer po agility (tuším ve středu) jsme si potom povídali o canisterapii. Abych byla přesná, tak o tom, co vyvádím se svými čivavkami já a jak probíhají testy vloh canisterapeutických psů v podání Psího pac z Podkrkonoší, které je odnoží občanského sdružení Podané ruce. Diskuse na toto téma se nám krásně rozproudila, takže jsme se rozcházeli prakticky až za tmy.
Ve čtvrtek ráno k nám dorazila instruktorka poslušnosti dle sportovní kynologie a obedience Pavla Klučková. Ač to nebylo původně v plánu (nicméně potřeba jako sůl), dostali jsme od ní super lekci o motivaci (a zejména jak naučit pejska hrát si) a mnoho užitečných rad týkajících se výchovy psů. Že to všechny zajímalo, bylo zřejmé. Na základě této zkušenosti jsme se i s ostatními instruktorkami shodly na tom, že příští ročník tábora o jeden den prodloužíme a tento den budeme věnovat právě motivaci a využití motivace nejen ve sportu ale také při výchově psů.
Aby to ale nevyznělo tak, že jsme se pořád jen vychovávali a motivovali... ačkoliv... bez toho toho mnoho nenacvičíte! Prošli jsme si a vyzkoušeli všechny cviky obedience a vysvětlili jsme si, jaký je rozdíl mezi obedience a sportovní kynologií. Ve čtvrtek večer byl potom táborák (společný s agiliťáky) a ačkoliv jsem tam nebyla, tak podle toho, co jsem slyšela, musím Pavlu obdivovat, protože já bych přišla o 
hlasivky, kdybych měla dva dny mluvit prakticky v kuse .
V sobotu ráno na všechny čekal hřeb tábora - minidogtrekking. Počasí hrozilo deštěm a pár kapek na nás z oblohy spadlo, ale déšť se přihnal, až když jsme spokojeně dlabali poslední oběd. Ač bych za normálních okolností majitele malých psů v takovém počasí na výlet nezlákala, dostavili se prakticky v plném počtu a po krátkém vysvětlení, co je to dogtrekking, byli vypuštěni na trať dlouhou 8 km. Bláhově jsem si říkala, že mám od nich tak na dvě hodiny pokoj, ale ouha... Nejrychlejší závodník byl zpátky už za 1 hodinu a 16 minut a většina startovního pole se pod dvě hodiny vešla. Neuvěřitelné výkony . První a druhé místo jsme dokonce museli určit losem . Pořadí totiž nezáviselo jen na fyzických schopnostech, ale také na inteligenci při vyplňování kontrolních otázek.
- 1. místo Lucie a smečka 1 hodina 21 minut (v tom 5 trestných minut)
- 2. místo Helena a Penny 1 hodina a 21 minu (0 trestných minut)
- 3. místo Monika a Jami 1 hodina a 27 minut (10 trestných minut)
A to bylo všechno 
. Tábor byl u konce a já už se prostě těším na další léto!!! Chcete takýýý? Mrkněte se na www.minimaxipes.cz 
Fotogalerie táborníků najdete:
