Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Tábor MINIMAXIPES 2012 je můj pořadateslký počin a jsem na něj opravdu pyšná. Jeho prostřednictvím si realizuji svůj sen - svou představu toho, co bych ve svých pejskařských začátcích jako sůl potřebovala. A vlastně závidím všem zájemcům o sportování s malými psy, že se něčeho podobného mohou zúčastnit . Rok od roku nabíráme na kvalitě a obsahu a ani ten letošní už třetí ročník se rozhodně v tomto směru nenechal zahambit.

Tímto končím reklamní úvod  . Tábornickou reportáž si můžete přečíst na stránkách www.minimaxipes.cz  .

Co se pořadatelství týče, je faktem, že si značně komplikuju situaci. Ono nacpat do osmi dnů (od soboty do soboty) agility, tanec se psem, obedience, dogtrekking a ještě základy výcviku psů a správné motivace, hromady her a večerní programy bez psů, není legrace. Zvláště, je-li tábor určen zejména pro pejsky a psovody začátečníky, kteří mají sem tam výchovné problémy a všechno je pro ně nové - často i stanování a pobyt na cvičáku jako takový a logicky potřebují i hodně odpočívat. Že takové břímě neleží jen na mě, je z toho výčtu jasné, takže ke koordinaci programu je třeba připočítat i koordinaci ostatních zainteresovaných instruktorů a přednášejících a plavné a operativní řešení nenadálých problémů, jako jsou problémy v zaměstnání a časová omezení jednoho a nečekané ochoření a tudíž nepřítomnost druhého .

Jenže protože se i tentokrát sešla senzační parta lidiček (od dětí školou povinných až po seniory v zaslouženém důchodu), na kterých bylo vidět, že je to baví, zajímá a doslova prahnout po tom si vše vyzkoušet a něco se naučit, šlapalo všechno - skoro by se dalo říci - samospádem .

A tak ačkoliv jsem po vyložení a uklizení nákladu z mého Fiátku Panda (jenž by méně zkušení "závozníci" těžko nacpali do dodávky), po naplnění pračky, uklizení bytu atp., byla značně zemdlelá, přesto jsem paradoxně sršela takovou tou zvláštní energií a dalšími nápady. A to je také důvod, proč už teď jste zváni na tábor MINIMAXIPES speciál 2013 . Ostatně, kdo by nechtěl něco tak úžasného zase pořádat, když si to tolik účastníků chválí a jsou i tací, kteří se stále vrací . To se pak workoholik, jako já, může doslova přerazit...

Jé... úplně bych se málem zapomněla zmínit, že tábora se zúčastnila nejen Mája a Kamilka (což je myslím logické), ale také moje mamka s Beruškou. Mamka bere výcvik vážně (tj. opravdu s Beruškou trénuje a už toho spoustu umí), ale i nevážně (ani za boha neuvažují o tom, že by se se svým uměním někde na veřejnosti ventilovaly) . Ale jak se říká: nikdy neříkej nikdy .