Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Pro Májínka byl speciální závod začátečníků v obedience při mistrovství border kolií ve Dvoře Králové n. L. vlastně tento rok OBE premiérou od jejího úrazu (a zároveň derniérou, protože se už letos nikam nechystáme). Pomalu se smiřuju s tím, že zřejmě už bude po zbytek života chodit se zchromlou levou zadní nožičkou, ale to neznamená, že se bude "ulejvat" .  Pravdou ale je, že na cvičení příslušných disciplín nám mnoho času a prostoru v čivavím žaloudečku nezbývá, když pořád lezeme přes kavalety a na vycházkách ji klikám za každý povedený krůček a za klus.

Ale což, nejde o život, jde o prd. Páteční den byl teplý (až by se dalo říci letní) a slunečný. Hodila jsem si tedy ráno do batůžku opalovací krém a do auta strčila kempingovou deku s představou, jak si tu sobotu krásně proválíme na sluníčku. A ouha... brrr... zima, mokrá tráva (čerstvě posekaná, takže bylo nutno Máju vybavit přiléhavým svetýrkem a spíše ji nosit, aby nevypadala jako travní koule) a po neby se honily ocelové mraky hrozící deštěm. Přiznávám se bez mučení, že jsem si pohrávala s myšlenkou závod vzdát. Ještě štěstí, že po intervenci u pořadatelů, kteří se naivně domnívají, že rosa mizí již v devět ráno , jsme šly na řadu až po obědě.

To už se naštěstí kapku oteplilo a občas i zasvítilo sluníčko. Jelikož i Kamilka byla ochotná vyvalit své bříško z vyhřátého autíčka a trochu se projít, je zřejmé, že to již bylo únosné závodní prostředí. Hlavně i travičku větříček vysušil . Nicméně tak krásně, jako bylo v pátek a potom pochopitelně i v neděli... tak o tom jsme si mohly nechat zdát.

Mája bojovala srdnatě. Ranní odložení v mokré a studené trávě vydržela na jedničku s hvězdičkou. Následná odpolední poslušnost byla také velice pěkná, i když chůze u nohy se nám jako tradičně vůbec nepovedla. Mája mne nesledovala a hodně se opožďovala. Nepovedlo se nám ani odložení do lehu, jelikož Mája si jen sedla, ale to byly v podstatě jediné zásadnější chyby. Ostatní bodové ztráty byly v především mé chyby - neuvědomělá pomoc tělem, příliš brzké se otočení při odložení do sedu atp. I příšerně velkou činku (stěžuju si pořád a marně; budu se do toho muset opřít), Mája na druhý povel převzala a podržela a skok přes překážku byl moc pěkný, až na to, že se tam zamyslela a musela jsem jí dát druhý povel. Byla jsem na ni moc pyšná a sama se pro příště nad svým výkonem hluboce zamyslím .

Konkurence byla velice vysoká. Na startu se sešlo celých 22 závodníků, což je asi rekord. Za náš výsledek 214 bodíků - známka VELMI DOBŘE - a za 11. místo se opravdu nemusíme stydět. Naopak - díky bohu za tu jednu nulu. Jinak by to byla známka výborná a už bychom pro příště musely nastoupit do OB1, a to už pro nás bude opravdu moc těžké.