Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Na netradiční agility závody na Medvědím mlýně v sobotu 13. 6. 2009 jsem se těšila už od Vánoc, kdy nebyla Mája ještě na světě a Kamilce se teprve kulatilo bříško. A tak jsme nezanedbaly ani přípravy. Mája ladila formu na trénincích, Kamilka se snažila rychle odhárat, aby se jí zpravila nálada a já uklidila, navařila, nakoupila, potrénovala po mnoha letech na kytaru a ukuchtila dortík jako dobrovolné vstupné a úplatek pro přísnou rozhodčí. Vzhledem k tomu, že jsme se chystaly na mlýně přespat, zakoupila jsem také už s předstihem (vše určeno na Kamilčinu štreku II) speciální extra lehký a úsporný stan, nafukovací karimatku a mini spacáček. Kufr našeho vozu se samozřejmě zaplnil ještě psím spacáčkem, krmením, pamlsky... a hurá na cestu.

Celá akce začala dobrodružně už ze začátku. Jelikož jsem někam zašantročila automapu, donavigovala jsem se na mlýn za pomoci turisticné mapy 1:50 000, což mírně překvapilo naše "sledovací" vozidlo, které v těšném závěsu řídila Kačka za účelem osvěžení svých řidičckých schopností pod dozorem statného ošetřovatele Pavla, který se po příjezdu hned vrhl na alkohol (zřejmě potřeboval zklidnit nervy ).

Každopáně uvítání bylo srovnatelné s uvítáním VIP hostů na Havajských ostrovech.  Dlouho jsme neotáleli a po krátkém občerstvení (ochutnávce úplatků a dobrovolného vstupného) jsme se vrhli do závodění. Katka pro nás vymyslela opravdu zapeklitý parkůr a k tomu (jak se ukázalo) záludné tresty za chyby. Za každou chybu, kterých bylo v celku požehnaně, jsme museli zdolat jednu překážku osobně a za plentou do sebe kopnout panáka (alko nebo nealko). Za zmínku stojí také slalom, který byl postaven do zatáčky . Mája závodila v kategorii profesionálních začátečníků a s úsměvem na čumáčku  vybojovala své první 1. místo a na krčku se jí zaskvěla zlatá medaile . I Kamilka vysloveně překvapila. Zdá se, že na mlýně konečně pochopila, že je na čase přestat s háráním a agility ji opět začalo bavit. A bylo z toho krásné 2. místo v kategorii pohodových profesionálů.  Katka se ale překonávala nejen při organizaci závodů, ale také při přípravě cen. Psí hračky, pivo a hlavně supr skleněné sklenice s logem mlýna - všechno na jedničku s hvězdičkou.

Akce "mlýn" však nebyla jen o závodění, ale (v mém případě především) o doprovodném programu. Na rozpálených roštech se rožnily ryby, kuřecí maso, hermelýny a večer i stejky. K tomu byly připraveny zeleninové saláty i doma pečený chleba. Vše proloženo sladkým pečivem i slanými brambůrky či preclíky. Přiznávám, že jsem ochutnala všechno . Dokonce, i k pobavení ostatních, jsem se vrhla na okoštování zbytku jednoho dortu přímo z formy a teprve poté, co jsem mlsně olízla prstík, mi stihli přihlížející sdělit, že tento dortík se nepodařilo uchránit před mlsnými berňáky a jedná se tedy v podstatě o nedostatečně vylízanou psí misku . Mňam... Dezinfekce v podobě alkoholu mi tak přišla k chuti.

Nesmíme zapomenout ani na poslední závod "hafikross" o mouku dvounulku. Závodily celé smečky (eventuelně rodiny) a naše desetinohé družstvo vybojovalo 6. místo.

Po celodenním baštění, závodění, baštění, závodění a baštění, jsme se k večeru přesunuli k táboráku. Mezitím jsme si postavili stany a mám takový pocit, že můj krásný nový nouzový přístřešek kdosi pokřtil názvem "zelená rakev" ...  . U táboráku nesměly chybět ani kytary a pravda, byla to švanda. Každá ze tří přítomných kytar hrála úplně jinak (o našem umění se raději nebudu zmiňovat) a náš zpěv byl na tom dosti obdobně. Také jsem zjistila, že bych měla zmírnit životní tempo, jelikož prý všechy písničky zpívám v příliš svižném tempu . To je pořád samé závodění (makej, kufruj, přidej, do toho) a tady jsou ty následky... . Nálada byla supr a do pelíšků jsme se trousili až po půlnoci.

Jak již bylo uvedeno výše, někteří otrlí zálesáci (včetně mé výpravy) se rozhodli přespat ve stanech. Mazánci psinkali v hostinském pokoji ve mlýně. Pravda, podmínky byly tvrdé. Kdo si neschoval čumáček do spacáčku, mohl utrpět slušné omrzliny. Naštěstí jsem s tím počítala a dva spacáky + výhřevné čivavy = pohodové přežití.

Ráno (po budíčku mých čivavých příšerek, které se za účelem vyvenčení vyrojily ze stanu, aby štěkaly, štěkaly a štěkaly)  jsme si ještě vychutnali báječnou snídani na zahradě v trávě a potom už bylo na čase rozjet se domů. Teď nám už zbývá jen doufat, že bude i II. ročník mlýnských závodů, abychom se měli na co těšit.

MEDVĚDÍMU MLÝNU TŘIKRÁT ZDAR !!!

Fotografií je spousta (shlédnout je všechny, trvá asi hodinu): moje fotky, fotky Katky Dvořákové.