Medvědí mlýn 12.6.2010
Víkend na Medvědím mlýně, to je bezesporu sportovní a kulturní událost roku 
. Tedy já se na něj těšila celý rok - od loňského víkendu. A že nebylo jednoduché si volný víkend 
vybojovat. Stálo mne to pracovní šílenství během celého předcházejícího týdne (a týdne předtím pochopitelně také) a když jsem uléhala po tom maratonu v pátek kolem půlnoci do postele (tedy těsně před upadnutím do bezvědomí), nebyla jsem si jista, zda se vůbec v sobotu proberu natolik, abych si ho užila.
Ale jakmile jsme přijely, byly pracovní povinnosti zapomenuty, hodinky a 
mobily zahozeny a nastal veget. Pravda, příjezd byl kapku nestandardní, jelikož uvítací výbor, který obvykle stojí u brány, uklízel rozlité víno na terase. Je otázkou, co to tam už v devět ráno vyváděli. Někteří účastnici přijeli již v pátek večer, takže kdo ví .... co se tam dělo 
.
I únava ze mne brzy spadla. Ostatně na nějaké usínání nebyl prostor. Netradiční závody byly prostřídávány bezva baštou. Závodilo se v agility kolem stromu buřtovníku, kdy za každou chybu se psovod osobně kál "jsem tak špatný". Následovala j
umpingová rovinka, kterou nejprve překonával páníček (tedy včetně tunelu a kruhu) a potom pes. Nutno dodat, že kruh tento závod nepřežil ve zdraví (máme zřejmě velké zadky; ilustrační foto bylo vybráno zcela náhodně) 
. Zástupci zralejší generace pak ovlivňovali rozhodčí a bojovali proti "mládeži" osobytými slušivými úbory 
. Poslední závod byl o mlynářskou zástěru, což byl orientační běh s "pytlem mouky", který prověřil i naše šedé buňky mozkové, páč bylo nutné zapamatovat si předměty po cestě potkané. Náš tým Handa Bear statečně obsadil celkové 6. místo a odvezl si krásné plyšáčky jezevčíků, které moje holky milují a rozšířily jsme si i sbírku medvědích půllitrů. Mlynářko díky !!
Závodění bylo prokládánou náročnou činností, spočívající v konzumaci všemožných věcí v průběhu celého dne. Na menu byly stejky z klokana Skipiho, hovězí a kuřecí masíčko na rožni, zákusky, chlebíčky, meloun, špekáčky na ohni... Kulinářskou zajímavostí pak bylo japonské suši a jak se najíst s hůlkami, což nám osvěžila hrozící bouřka a trocha deště. No a abychom se náhodou nenudili, tak byla i možnost projet se na sajtkáře na motorce (byl to veterán, ale i kdyby jste mě rozkrájeli, tak to je vše, co o tomto stroji mohu říci). Každopádně to byla špíca a bezva zážitek (včetně mého kapku krkolomného nastupování).
Znaveni celodenním maratonem, jsme se po setmění slezli u ohně, kde jsme si (my třicátníci) zavzpomínali na mládí a pod profi hudebním doprovodem na kytaru Martina (zvaného Vlčáčka) pěli až do půl druhé ráno. Nejen, že jsme ke konci kapku chraptěli, ale ke všemu (až na geniální Janu) zjistili, že trpíme výpadky paměti a sklerózou, jelikož dát dohromady texty některých písniček, byla pěkná fuška. Kdo s námi nevydržel až do konce, přišel o přednášku o souhvězdích (jelikož se vyjasnilo), přičemž jsme zjistili, že prd vydíme a měli bychom navštívit očního lékaře 
.
Pak už šlo jen o to, trefit se do stanu, což bylo ztíženo nejen tmou jako v pytli, skutečností že v sadu bylo zřízeno stanové městečko a maskovací barva mého stanu nebyla ideální, ale i zkonzumovaným alkoholem. Mě sice nikdo nevěřil, že jsem měla u táboráku jen dvě decky bílého vína, ale hlavně, že se mnou byla legrace 
.
Ráno jsme se vybatolili ze stanů poměrně brzy a hned zase ke stolu na snídani, ke které jsem přispěla skromným tvarohovým dortíkem. A pak jsme se pozvolna (jelikož neradi) rozjížděli do svých domovů - příjemně unavení, pozitivně naladění, s naplněnými bříšky a těšící se 
na třetí ročník. Před Mlynářkou smekáme klobou dolů a doufáme, že jsme Medvědí mlýn příliš nepřevrátili vzhůru nohama a že nás za rok zase pozve 
. Kamilka s Májou si to totiž ohromně užily a jejich veselé obličejíčky s věčně se olizujícími jazýčky svědčily o tom, že se taky těší na opakování.
Ze mlýna jsem jela rovnou na zahradu na oběd, jelikož mě bylo jasné, že mi rychle vyhládne. Po obědě jsem se vyčerpáním svalila na gauč a násilím jsem se vzbudila až v podvečer, abych odjela domů. Rodiče mou "návštěvu" komentovali slovy, že v jiných rodinách jsou na tom hůř - tam rodiče své děti ani nevidí .
Fotodokumentace: Medvědí mlýn, moje maličkost.
