Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Už v pátek po obědě začaly z mé strany přípravy na čivava sraz, který uspořádal ČIVAVA TÝM nadšenců pod vedením Evy Tomiškové v Horním Bradle. Slíbila jsem totiž, že přivezu nějaké agility překážky, aby si je mohly čivavičky zkusit. A protože ty čvičákové jsou těžké a objemné a musela bych připřahat vozejk, vyšla mi vstříc Katka z Medvědího mlýna, která má doma žůžo odlehčený model agility parkúru. No posuďte sami: podařilo se mi do mého malého autíčka naložit semd skoček, slalom, látkový tunel, pevný tunel a kruh a ještě tam zbyla hromada místa . Pravda, trošku jsme se před nakládáním zapovídaly (to víte, skoro se nevidíme - jenom několikrát týdně na cvičkáku ), a tak jsem vyrazila trochu později a na místo dorazila (s několika drobnými orientačními zajížďkami a hledačkami) až za tmy kolem půl osmé hodiny večer.

Na místě jsem dostala přidělenou postýlku a seznámila se se spoustou lidí, z nichž mnozí mě znali a já si s maximálním úsilím po dvou dnech zapamatovala jen asi tak tři křestní jména a přesto se obávám, že dotyčné, až je po čase potkám, zase nepoznám . Tímto se jim preventivně omlouvám.

Zato Kamila s Májou řádily, až se jim za ocásky přášilo . Byl to pro ně prostě čivaví ráj. Všude samá čivava připravená k pošťuchování či honičkám a k tomu páníčkové stále připravení k pomazlení a s dobrůtkami po ruce. Tolik čivavek na volno se opravdu jen tak nevidí.

Po oba večery jsme si udělali baštu venku - první den klasika z vlastních zásob u táboráku a v sobotu naložené vepřové na grilu. Klídek, žádný "bóbika" nebyl na jídelním lístku. A potom se šlo do klubovny, kde jsme si povídali o čivavách a po nás lezli čivavy, čivaváci i malá čivavátka a všude se hemžili čivavy, čivaváci a čivavátka a kulili očička, když jsme kapku tančili. Potom se pochopitelně spalo s čivavami v posteli a v sobotu byl naplánován společný výlet. Dost mě pobavilo, když výlet byl vlastně jen vycházkou (cca 10 km), která byla pochopitelně zakončena v hospodě a po níž byli mnozí páníčkové pěkně ztahaní.  Pohled na naši výpravu byl skvostný a kolemjdoucí a kolemjedoucí si nás rozhodně nemohli nevšimnout.

Agility přislo na řadu v sobotu večer a v neděli ráno. Mnoho jsme toho  nenatrénovali, protože naše čivavičky byly úplně vyšťavené, včetně mých živočichů. Ono totiž to celodenní pošťuchování, které končilo až kolem půlnoci, dá zatraceně zabrat . Přesto se několik odvážných páníčků našlo a jen se divili, jak šikovné vlastně čivavičky mají.

Celé setkání uteklo jako voda, a protože mne čekala dlouhá jízda domů, musela jsem se rozloučit již kolem poledne. Ani se mi domů nechtělo, ale co se dalo dělat .

Snažila jsem se fotit, ale nevěřili byste, jaké je to fuška, zachytit ty neustále se hemžící pidi psíky, kteří ne a nepostojí . Přesto by nějaké foto bylo: ZDE.

Samozřejmě, že i na webu ČIVAVA TÝM najdete reportáž z akce a další spoustu fotografií.