Naše sdružení Psí pac z Podkrkonoší k nám pozvalo členky Sdružení Piafa ve Vyškově u Brna, aby u nás uspořádali canisterapeutický seminář se zaměřením na děti a mládež. A přiznám se, že už jsem nějaký ten seminář, který by mne inspiroval a nakopl, potřebovala jako sůl. A to tedy splnil naprosto na jedničku. Sice jsem přišla domů úplně hyn, protože to byla ve staré školní mluvě "nalévárna" a opět mě po hodně dlouhé době bolela ruka, jak jsem si zuřivě drápala poznámky, ale mám spoustu nápadů na další hry s dětmi a už se nemůžu dočkat, až si to na 
nich vyzkouším 
v praxi. Sychravé podzimní počasí je už potom poslední ingrediencí k tomu, abych začala kutit nové CT pomůcky nebo je vylepšovat. Mňo... mám toho tak na dvě zimy 
. Už teď toho mám doma bednu a když vyrazím s kompletním zvěřincem, už jsem občas zralá na vlečňáčěk 
. Pár vzorečků jsem Vám vyfotila.
Každopádně bych se někdy ráda přijela do Vyškovat podívat osobně a třeba se mi podaří vyšetřit si chviličku na nějakou tu stáž, protože 
některé věci bych ráda viděla na živo .
No a týden na to nás čekaly na domácím cvičáku opakovací povahové testy canisterapeutických psů dle Podaných rukou, o. s. Je totiž neuvěřitelné, ale Kamilka už canistí dva roky... Mája sice jen rok, ale abych nemusela dělat zkoušky každoročně (pokaždé s jiným psem), tak si je zopakovala taky.
Z poslušnosti v osm ráno na jinovatce (mrzly nám nohy a od úst šla pára) 
jsem tedy měla popravdě vítr, ale nějak jsme to tedy odcvičily, ale že by to byl nějaký odvaz, tak to tedy ne 
. Kromě toho Kamilka u reakce na běžícího člověka, který při běhu kopal do pytle s petlahvemi, předvedla tipickou čivaví reakci - nebezpečné věci je třeba zastrašit štěkotem a tak ji zachránilo jen to, že to typické čivaví chování . Ostatně v teple domova důchodců, kde probíhala druhá část testů, už bylo všechno OK a čivavky šly i mimo zkušební disciplíny z náručí do náručí. Mája byla šikulka a zvládla vše na jedničku s hvězdičkou. Přežrané (včetně mě - páč součástí 
programu byl i sytý oběd) a příjemně vyvětrané jsme se vrátily domů a tam okamžitě padly a usnuly na gauči... 
Takže další dva roky canistění jsou před námi!
