Beruška vodáckým psem 28.4.2012
Už jsme si zvykli, že v dubnu nás potěší několik extra teplých (skoro letních) dnů, a tak se stalo toto období tradiční pro jednodenní vodácký výlet. Letos jsme se vypravili na Orlici, protože Labe vypadalo díky solidnímu množství vody značně dravě a obávali jsme se, že bychom nedokázali zastavit u hospody v Kuksu, což by byla (jak jistě uznáte) zásadní chyba na kráse.
Orlice měla vody také dost, k tomu příjemné slunečné počasí, vyhřáté plážičky, pučící zeleň... Nechyběl první opečený buřtíček, v hospůdce po cestě orosené pivečko = zemský ráj to na pohled
. Moje čivavý holky doma odpočívaly, protože je v neděli čekaly zkoušky obedience na nečisto, ale za to na svou
první vodáckou výpravu vyrazila Beruška. Zvýšený stav vody ovšem nebyl pouze pozitivem, protože Orlice měla úseky oživené spadlými stromy, k jejichž překonání nebylo možné z lodi vystoupit a proud (dle vyjádření taťky i po zimě a stářím značně zesláblý háček) neumožňoval vybrousit příslušnou strategii k dokonalosti. Takže se posádka mamka, taťka a Beruška pochopitelně záhy "udělala".


Dodávat, že voda svou teplotou zrovna nevybízela ke smočení se od hlavy až k patě (já se do ní smočila jen po lýtka), snad není nutné dodávat. Nicméně bylo zjištěno, že Beruška umí bezvadně pla
vat a že za zbrusu nový postroječek z mé dílny se čivavy výborně loví z vody. Je bohužel pravda, že po tomto křestu už Beruška neměla z vodáckých aktivit zase až takovou radost, ale však ona si zvykne. Nic jiného jí také v naší rodině nezbude
.


To, že se moji rodiče na prahu důchodu musí každý duben vykoupat v řece, už se stalo tradicí a naši stabilní a nepotopitelnou posádku ve složení já (zadák), teta (háček), maltézáček Beník (kapitán), to vůbec nepřekvapilo.
Byl to den "jak stehno", jak se u nás doma říká 




